Vzdálenosti klamou, čas letí a tak jsem navštívil jen dva další vodopády a Dalat opět nechal na zítra. Jsem zvědav, jestli opravdu stačím dojet až k těm jeskyním na hranici Severního a Jižního Vietnamu, zatím to moc nevypadá. Continue reading
Dneska jsem toho moc nenafotil. Ráno jsem popojel pár metrů a vykoupal se v moři. Kvůli vlnám jen na pět minut a pak pokračoval. Měl jsem v plánu dojet do Dalatu, ale během dne jsem to přehodnotil a plán trochu pozměnil. Continue reading
Dneska to bylo hlavně o dunách. Projížděl jsem nejsušší oblastí Vietnamu a na krajině to bylo znát. Zajel jsem se opět i vykoupat a nejspíš kvůli mělkému dnu, byly vlny mnohem mírnější než včera. Continue reading
Na cestu se vydávám v osm a čeká mne pobřežní cesta. Plán kam dojed nemám. Těším se na maják, jen je mi líto, že ho nechytnu ve vycházejicim nebo zapadajícím slunci. Nakonec je ale zklamáním, protože se k němu nedalo moc dostat.
Continue reading
Včera jsem očividně dospal veškeré manko, protože jsem se dnes probudil už o půl šesté a pak už jsem spal jen na půl oka. A to jsem šel spát ve dvě. Předtím, než jsem si šel pro skútr tak jsem posnídal banánovej šejk, vaječnou omeletu a ledovou kávu s mlékem. Continue reading
Moc jsem si tě dneska neužil. V letadlech jsem se asi nevyspal tak moc jak jsem si myslel a dneska se probudil až o půl páté odpoledne. Stihl jsem si alespoň zajistit skútr a vyměnit peníze. O půl sedmé už byla tma a tak jsem z města nic neviděl. Continue reading
Mám za sebou prvních pár hodin v Ho Či Minově Městě (Saigonu) a první dojem je – to je ale teplo. Jak jsem vyspanej z letadel, tak se teprve teďka, ve dvě v noci chystám spát a venku je stále 28 stupňů. V pokoji, kde běží klimoška, je to naštěstí lepší. Continue reading
Kolem Vánoc jsem se rozhodl pro Vietnam, jako pro mou dovolenkovou destinaci. Volno mi vycházelo na 33 dní a tak jsem řešil, jestli mám zvolit měsíční vízum (30dní) a nebo tříměsíční. Moc jsem nevěděl, jak zabít ty tři přebytečné dny a tak jsem zvolil nejdražší variantu. Ta spočívá ve třech měsících a více vstupech. Kdybych si chtěl prohlédnout celý Vietnam za jeden měsíc, tak by to byla celkem honička a tak jsem si to rozdělil na dvě části. Únor jih a Březen/Duben sever. Continue reading
Poslední rekapitulace. O plavání jsem psal už v prosinci, zbývá tedy běh a také cyklistika, jezdectví a horská turistika. Oproti loňsku jsem nebyl nucenej dopodrobna prolézat statistiky abych našel nějaké zlepšení. Jsem si ho totiž vědom už od září a ano, jedná se o Běchovice. Zlepšení o minutu dvacet potěšilo. Celkové kilometry poklesly o 535 na 2165km. Continue reading
Hackers, česky Nebezpečná síť, je film z roku 1995, který jsem viděl díky speciálnímu promítání v kině v Truru. Stejně jako loni u Mzdy strachu i tady bylo úvodní slovo od Marka Kermoda a na závěr bylo i povídání s režisérem Iainem Softleym. Stejně jako u Mzdy strachu, se i tady mělo jednat o, v době svého vzniku, nedoceněný snímek. Mne to tedy během samotného promítání až tak moc nebralo a celý vizuál na mne dolehl až po skončení. Musím uznat, že to mělo atmosféru a cool faktor. Na Mzdu strachu to ale určitě nemělo. Perličkou bylo obsazení Angeliny Jolie, pro kterou to byla první hlavní role a seznámila se tu se svým prvním manželem. Oproti dnešku měla Jolie “buclatější” obličej a bez vystouplých lícních kostí jí to slušelo mnohem víc. Continue reading