Krásně útloučká knížečka, která má jen 80 stránek, je rozdělená, jak už název napovídá, do sedmi kapitolek. Kladem malého rozsahu je to, že jsem nebyl ztracený moc dlouho a každý začátek kapitoly mi dával šanci se zase chytnout. Pro lepší čtivost tu jsou totiž i stručné příběhy, jak se k jakým teoriím dospělo. Nevýhodou pak je, že se dozvíte jen naprostý základ a pokud ho nepochopíte (tak jak se to většinou stalo mně), tak vám stručný text nedá druhou možnost. Knížka má krásné desky a líbila se mi i grafická úprava samotného textu. Continue reading

Oproti Jednomu dnu Ivana Děnisoviče je Soustroví mnohem temnější, depresivnější a bohužel i méně čtitelné. Já jsem si do čtečky stáhl českou verzi, která u nás narychlo vyšla po revoluci. Vydavatel se hnedka na začátku omlouval, že překlad není úplně konzistentní, protože se na něm podílelo vícero lidí a něměli čas výsledek úplně sladit. Samotný Solženicyn prý trval na tom, aby kniha vyšla co nejdříve. Po kouskách slepoval výsledné dílo a před prvním vydáním neviděl vše po hromadě i on. Právě tato fragmentovanost činí čtení ne moc přívětivé. Některé pasáže se čtou jedním dechem u jiných se člověk nepřestává divit a některé jsem jen přeletěl očima. Podle Databáze knih, má Soustroví Gulag 1688 stránek, což by mne u papírové knihy asi odradilo, ale u textového souboru to tak do očí nebilo. Continue reading