Ještě se vrátím (už) víc jak měsíc zpátky, abych trochu popsal jak to bylo v Alpách s jídlem. To mi ukrojilo suverénně nejvíc z rozpočtu. Pod deset eur na den se myslím moc dostat nedá, 15-20 je reálnějších. Asi nepřekvapivě záleží, jestli se jí věci nakoupené v obchodech a nebo hotovky v chatách či restauracích. Co se mi teda dostalo za ty necelé dva týdny do žaludku? Continue reading
Přes Paříž jsem se teda vracel i z Alp a strávil tu dvě hodiny na autobusáku, to ale nepočítám. Teď mne k návštěvě města nad Seinou “donutila” situace na prázdninovém jízdenkovém trhu na trase Londýn-Praha. Autobusové jízdenky byly koncem července úplně vyprodané a ceny letenek vyšponované k deseti tisícům za jednu cestu. Zbývala tedy má (zimní) varianta přes Amsterdam a nebo přes Paříž. Na jinou šikovnou jsem zatím nepřišel. Trasa Amsterdam-Praha nebyla o mnoho lepší než londýnská a tak jsem se rozhodl pro Paříž. Continue reading
Po dvou amerických, přišel opět čas na český film. Vybral jsem si krobotovu Díru u Hanušovic a asi si nešlo ani vybrat něco víc rozdílného. To se týká hlavně tempa. Takhle dlouhé záběry už se dneska moc nevidí a to se na nich povětšinou ani nic neděje. Na velkém plátně mi to ani nevadilo, protože se na to dalo koukat jak na obraz, na malé ploše TV to ale asi bude pěkná otrava. Z pozvolného tempa pravidelně vyvěrají vtipné momenty, takže zas až taková nuda to není. Pomalosti filmu dopomáhá i absence jakékoli podkladové hudby. Continue reading
Po pár dnech opět v kině. Tentokrát na americké komedii Tammy. Hlavní představitelce se rozbije auto, pak dostane ve fastfoodu výpověď a při návratu domů zjistí, že jí je manžel nevěrný. Odejde tedy k mamince, od které si chce půjčit auto, aby mohla vypadnout z města. Toto není poprvé a tak se svou žádostí neuspěje. Zbývá tedy babička, která žije ve stejném domě a její auto. Ta chce jet ale taky, což Tammy nechce a kývne až poté, co babička ukáže slušnou hotovost. A tak začíná vtipná roadmovie. Continue reading
Asi po roce jsem se ve Falmouthu vydal na průzkumný běh a narušil tak rutinu běhání k pobřeží. Má trasa vedla k asi pět kilometrů vzdálené nádrži Argal. Byl jsem zvědav, jestli tu voda bude nějak zásadně teplejší než ta mořská a jestli tu bude odpoledne taky tolik lidí jak na plážích. Vzhledem k tomu, že se tu rtuť ještě nedostala nad 21ºC tak jsem s vodou nějaké zázraky nečekal. Doufal jsem, že k nádrži aspoň vede nějaká pěkná cesta a že u ní bude přijatelný vlez do vody. Continue reading
V sobotu jsem opět dělal doprovod do falmouthského kina. Tentokráte na Dawn of the Planet of the Apes (Úsvit planety opic). Hráli to ve dvou sálech, v prvním normální a v druhém 3D verzi. Jelikož vozíčkářské místo na normální produkci bylo již obsazeno, tak jsem si odbyl svou 3D premiéru. Continue reading
Okruh se uzavírá a já se opět dostávám do údolí řeky l’Arve. Trochu se bojím, že se mi počasí na posledních pár dní úplně pokazilo, nakonec se ale ukazuje, že v okolí Chamonix mi přeje štěstí a pršet opět začíná až když sedím v autobusu na mé zpáteční cestě do Paříže. Už od začátku jsem si nebyl jistý, jestli se budu vracet přes LeBrévet, což je se svými 2525m dominanta masivu Aiguilles Rouges a dojitím k Merletu úplně dokončím celý okruh TMB. Poslední den se ale cítím natolik zničeně, že si nejsem jistý, že bych stihl autobus a tak docházím jen k Planprazu a odtud sestupuji dolů do Chamonix. Continue reading
Když jsem před dvěma týdny dorazil do Falmouthu a podíval se, jaké bude počasí, vyskočilo na mne hned několik sluníček. Toto a z části i to, že mi jsou džínové kraťasy trochu volnější, vedlo k tomu, že jsem si objednal běžecké šortky. Boty už mám trochu dýl, ale až teď jsem v nich začal běhat naboso a kupodivu se mi nikde nedělají puchýře, ani to nepůsobí jiné nepohodlí. Jen to počasí není podle předpovědi a je povětšinou zataženo… Continue reading
Ty necelé čtyry dny, co jsem strávil na švýcarské straně, mi přišly oproti těm předešlým jiné. Profil trasy byl tedy pořád nahoru dolů, ale krajina byla taková víc česká. Vápenec, lesy, popřípadě zelené kopce. Vysloveně hory moc vidět nebyly, za což zčásti mohla i povětšinou horší viditelnost. Domky a chatky byla věc jiná, ty měly alpský charakter. Mile mne překvapilo, že jsem nemusel měnit eura na franky. Nevím jak je to dál ve vnitrozemí, ale tady bylo placení v pohodě. Continue reading
Ráno jsem si řekl, že bych sobotu, místo civění na obrazovku/monitor, mohl strávit raději čučením do knížky. V klientově knihovničce na chodbě koukám po nějaké útlé knížce a nakonec si vybírám Solženicynův Jeden den Ivana Děnisoviče. Má to jen 140 stránek, takže večer mám dočteno. Tak trochu jsem čekal kruťárnu a nakonec to tak strašný nebylo. On ale bude rozdíl, mezi tím, když někdo opravdu je v -30º mrazech a když si o tom člověk jen čte, pěkně přikrytej v posteli, popíjí teplý čaj a přikusuje k němu skořicové pečivo. Continue reading