V pondělí jsem v kině nebyl a tak jsem to ve čtvrtek dohnal. Tak trochu jsem vybíral mezi belgickým Dva dny, jedna noc, což je o ženský, která obíhá své spolupracovníky aby se vzdali svých odměn a ona nedostala padáka a právě Filmu o kávě. Oba dávali v kině Atlas na Florenci zhruba ve stejnou dobu. Jedním z důvodu, proč jsem si vybral Kávu bylo i to, že šance vidět tento snímek v kině někdy v budoucnu, je asi hodně blízká nule.

Continue reading

Na Jak jsme hráli čáru jsem šel jen na základě upoutávek. Kdybych si byl býval o filmu něco přečetl, tak bych na něj asi nešel. Těšil jsem se na český film a skutečnost byla bohužel trochu jiná. Největším a nejzásadnějším problémem mi totiž byl dabing. Originál byl ve slovenštině a nějak koumák si řekl, že bude lepší to namluvit do češtiny. Continue reading

Tak mi to nedalo a zašel jsem si i na ten ruskej film, co jsem v pondělí oželel. Jmenoval se Leviatan (Левиафан) a snad jedinou věc, kterou měl se včerejším Interstelarem společnou byla dlouhá stopáž. Po opravdu dlouhé době jsem byl ve Velkém sále ve Světozoru, který mne překvapil svou velikostí (je opravdu velký) a bohužel i sedačkama, které sice nijak netlačily, ale měly nižší opěradlo, takže když jsem chtěl mít opřenou hlavu, tak jsem musel trochu zaplout a pak jsem měl zas trochu problém s místem na nohy. I přes tento můj boj s místem mi ale 140 minut celkem uteklo.  Continue reading