Po nečekaně dlouhé době strávené v zubařském křesle jsem konečně na čersvém vzduchu před budovou Telekomu.

Nová výstavba brzy pohltí i ikonickou věž a blízké nákladové nádraží.

Podél dost prudké skluzavkové roury do které bych se asi neodvážil…

…až na vyhlídku z Parukářky ze které jsem se kochal i nedávno na Nový Rok.

Tunelem do Karlína.

Zpátky v ulicích.

Připomínka 2.světové války a osudu mnoha zdejších dělníků.

Z továren tu toho už mnoho nezbylo.

Pod karlínským kostelem sv.Cyrila a Metoděje.

Mezi klasickýmy činžáky.

Starý viadukt mezi opravenou a novou zástavbou.

Štvanice v krásném podvečerním světle.

Hradčany z Hlávkova mostu.

Holešovická eurounijní, katolická, protestantská a socrealistická směs.

Cíl mé cesty – kino Oko kde mám v plánu zkouknout islandský film Daleko od Reykjavíku.

Kino bylo loni restaurováno a o to více překvapil lehký plísňový zápach při vstupu do sálu ve kterém zaujal mix křesel k usazení. Mé oblíbené kino se z Oka ale asi nestane už kvůli čekání na samotný film. Ten byl zajímavý, ale z ukázek jsem čekal mnohem víc. Teď už jen na metro a zpátky do Letňan.