Moruše a další malina
Včera jsme zajeli do zahradnictví v Novém Městě. Já měl v plánu koupit malinovník bez trnů a něco pnoucího k plotu, u pokladny jsem pak skončil s malinovníkem s trny a moruší, která může vyrůst někam k osmi metrům 🙂
Nový maliník (se žlutou visačkou) jsem vmáčkl do trnité sekce, oproti tomu netrnitému z Vamberku už se dá hovořit o malém keříku. Maliníky už se probouzejí k životu a já jsem zvědav na jejich porovnání v létě.
Víceméně jsem měl na výběr ze čtyř míst, kam moruši vsadit. U plotu k terásce, na to to bude ale asi moc velký strom + stín z ořešáku, na sad se mi nějak nehodil, mezi skleníkem a garáží by mohl vrhat stín právě na skleník a do toho to i vypadá, že nemá rád kořeny jiných stromů (jasánek), takže jsem nakonec zvolil prostor za stodolou, kde bude dělat společnost Tatarce.
Moruše má rád sluníčko, ne úplně mokrou půdu a asi jako všechno, moc nemusí vítr. Na cedulce měla piktogram vyvázaní ke zdi (což mne zmátlo k možnému vysazení k plotu), podle internetu to bude spíš ale středně velký strom, který by měl jít pěkně tvarovat a řezem ho držet v mezích. Jedná se o Morus Nigra “Illinois Everbearing”. Odrůda z Illinois znamená že zvládne i -30°C a já doufám, že ani ten vítr nebude až takový problém. Prostokořen. Díky tomu, že to byla impulzivní koupě, tak když se úplně nechytne (nebo to bude spíš keř než strom), žádné velké mrzení z toho nebude.
Moruše by měla rychle vytvořit kořenový systém, tak ji zde využiji ke zpevnění svahu. Snažil jsem se, aby byla na stejné úrovni jako Tatarka (kdybych se někdy v budoucnu rozhodl vyrovnávat terén), což znamenalo vyskládat pár cihel jako hodně provizorní mini suchou zídku. Pokud se stromek chytí, tak to bude chtít krapet fajnovější řešení 🙂