V sobotu odpoledne jsem byl v Londýně na cestě na letiště a jelikož letadlo odlétalo až večer, tak jsem měl čas se podívat na triatlonový závod skupiny Elite. Série WorldTriathlonu má více částí. První byla někdy před měsícem v Austrálii a druhý díl byl teď v Hyde Parku. Dále pak série pokračuje třeba v USA, Japonsku, Jihoafrické republice či Švédsku. Continue reading
Při čekání na zpožděné letadlo jsem dočetl poslední stránky knížky od Malcolma Gladwella – David a Goliáš s podtitulem Outsideři, odpadlíci a umění boje s obry. Je to v podstatě o tom, že na všem zlém je i něco dobrého. Právě nesnadnosti nás učí přicházet s netradičními způsoby řešení a pomáhají nám rozvíjet naše schopnosti. Tedy nic moc nového. V knížce nejsou sice nijak originální myšlenky, co mi ale rozšířilo vědomostní základ, byly praktické příklady. Continue reading
Konečně mi to v hlavě secvaklo a já navštívil optiku. Nějaký čas jsem uvažoval o tom, že si nechám po oku proběhnout laser a budu mít od brejlí pokoj, pak jsem ale radši vsadil na jistotu. Přeci jenom pokazit se může všechno a u očí by to opravdu vadilo. Brýle co nosím teď, mám už aspoň osm let a je to na nich vidět. Jak šly roky, tak odcházel zrak a já ztrácel reálný svět v (super)HD, tedy od vzdálenosti metr a dál. No a tak jsem zašel do Specsavers. Continue reading
V půlce dubna byl na úvodní stránce Seznamu článek o reedici leteckých hodinek, které používali čs piloti v RAF. Hodinky se mi líbily a obzvláště po najití o dvě třetiny levnější kopie těch původních od firmy Timefactors nebylo moc co řešit. Už to chtělo jen nějakou výmluvu, kterou se stalo výročí 18měsíců práce v Británii. Hodinky jsou sice vyrobené v Německu, ale navržené byly v Anglii a tak je budu brát jako suvenýr. Z jedné strany Made in Britain a z druhé věnování čs letcům – ideální. Continue reading
Trochu jsem váhal, jestli stejnojmenný post nenapíšu hnedka další den po Delším plavání, kdy už se to možná taky kvalifikovalo. Nakonec jsem rád, že jsem nechtěl mít dva téměř stejné příspěvky po sobě a nechal to na později. Dneska bylo slunečno, klidná hladina a dokonce jsem vlezl ráno do vody již na druhý pokus a to to ještě bylo proto, abych svlíkl zbytek oblečení, jinak bych to dal asi napoprvé. To se hodilo, protože časovou rezervu na osmělování jsem měl minimální. Continue reading
Poté, co jsem se minule zaběhl kousek na hřbitov abych si vyfotil louku, tak jsem se tam tentokrát vydal místo s mobilem s pořádným foťákem. Chtěl jsem to stihnout než tam posekaj trávu. Asi jsem to stihl jen tak tak, protože na jednom konci už vrčely motorové kosy. Následující fotky, i proto že jsou černobílé, tedy moc letní nejsou. Continue reading
Oproti Londýnu je teď tady v Cornwallu o deset stupňů méně, příjemných 13-16. Tím, že tady jsou mírné teploty nejenom během (skoro už) léta, ale i v zimě, tak tu má flóra oproti jiným místům náskok. Vše tu mohutně zarůstá, rododendrony pomalu odkvétají a v hájích je hafo drobných modrých zvonků. Včera bylo zatažíno, takže jsem neměl výčitky že bych neplaval a uspořený čas jsem věnoval zastávkám při běhu na focení. Modrý zvonky vyšly na fotkách rozmazaný, takže to bude bez nich. Ale fakt tam byly… Continue reading
Tak jsem konečně zdolal Rudou bouři od Toma Clancyho. Četlo se to pěkně, jen je to krapet bichle – v tištěné verzi něco přes 600 stran. Poprvé vydána byla roku 1986 a popisuje ozbrojený konflikt mezi SSSR a NATO bez použití jaderných či biologických zbraní. Dozvěděl jsem se o ni v jedné diskuzi pod článkem o současném dění na Ukrajině. Continue reading
Od začátku roku jsem si, až na únor, zaplaval každý měsíc v otevřené vodě. Většinou (vždycky) to bylo ale jen pár temp. To se konečně v květnu změnilo a já vydržel ve vodě dvacet minut. Ani jsem to nečekal a tak jsem si ssebou nevzal ani plavecké brýle, nadpis První letošní pořádné plavání si tedy nechám na později. Jo a cestou nazpět jsem viděl své první anglické delfíny. Prostě super ráno. Continue reading
Večerní pondělí v Praze jsem opět věnoval návštěvě kina a českému filmu. Pojedeme k moři byl jediným tuzemským filmem v nabídce letňanského kina a tak jsem ani nemusel vybírat na co půjdu. Continue reading