Skleník
Pohrával jsem si s myšlenkou nahrazení starého skleníku novým, nakonec jsem se ale rozhodl pro renovaci. Krom menších nákladů jsem tak nemusel ani řešit co se starou konstrukcí, na druhou stranu vše zabralo krapet více času. Jakmile jsem s prací začal, tak jsem rozhodnutí nelitoval, protože by mi původní konstrukce bylo určitě líto. Kolikrát člověk něco opravdu ocení teprve až když to začne rozebírat nebo opravovat 🙂
Stav ke konci února 2024.
K rozhodnutí něco udělat se skleníkem vedly hlavně dva důvody. Nefunkční automatické otevírání střešních oken a pro mne nekomfortní nízká výška. Natření a výměna prasklých skel už bylo bonusem. Celé to ale začalo už v prosinci uděláním nové cestičky a provizorním vyspravením dveří o čemž jsem psal tady.
Únor celkovému vjemu moc nepřidává 🙂 Krom posunutí barelu mne také čekalo přesunutí betonového sloupku, na kterém ležel železný “truhlík”, směrem ke kompostu, jehož rekonstrukce je stále ještě v procesu.
Začínám s odstraňováním skel. Bez přísavky na skla si to vůbec nedokážu představit.
Rekonstrukce už byla opravdu potřeba. Zpuchřelá guma a oprýskaná barva pod skleněnýma tabulema mne v tom jen utvrdila.
Pod střechou jsem, krom mechu…
…narazil i na vosí hnízda, která byla naštěstí (i díky únoru) prázdná.
Odebrání střešních skel bylo jednodušší než jsem čekal. Místo čirých skel sem přijdou skleníková, která lépe rozptylují světlo. Stará putují na půdu.
Mé představy, jak dlouho bude vše trvat jsou značně optimistické a proto nechávám spodní skla na místě co nejdéle, abych zabránil využití skleníku jako kočičího záchodu. Těch pár dní v porovnání s několika měsící nakonec nehrálo žádnu roli…
Místo červené bude růžová.
Pro nové automatické otvírače bude potřeba ocelová vzpěra. Doufám že to bude fungovat. Starý systém prozatím nevyhazuji, ale moc nevím jak bych ho opravil. Jenom novým těsněním by se to asi nespravilo.
Může se zdát, že jsme se přesunuli do léta, toto je ale pouze začátek března, kdy brousím celou ocelovou konstrukci.
Zvedání pomocí dvou heverů mi krapet zvýšilo tepovou frekvenci, ale povedlo se a já mohu natřít nejvíce poničenou část, tedy spodek. Tu brousím jen letmo smirkovým papírem, protože se bojím, že by se mi mohla celá konstrukce sesunout.
Většinu starých cihel jsem využil ke stavbě zdi u kompostu, takže pro skleník už musím dokupovávat. Při zpětném pohledu jsem měl použít asi jen ty nové a těch pár starých nechat na něc jiného. Vypadalo by to o ždibíček lépe.
Krapet spěchám, protože se má zhoršit počasí a hlavně se má ochladit. Mokré procesy tedy mají prioritu.
Před úplným položením, nejříve celou konstrukci nejprve opírám o extra cihly v rozích a pořádně obrušuji (a později natírám) svislé části, které budou nejblíže k podezdívce, a ke kterým se později už tak pěkně s kartáčem nedostanu.
Prakticky za tmy pokládám skleník dolů. Dvakrát mi málem sjel do strany, naštěstí se mi ho ale vždy podařilo chytit.
Následující den už je hnusně a další noc pěkně fučí. Jsem fakt rád, že už konstrukce není ve vzduchu.
Pod střechou mezitím brousím a barvím lišty. První várce lišet se až takové péče nedostalo. Až takhle pečlivé broušení asi nebylo úplně potřeba, spodní syntetická barva místo vodou ředitelné je ale a lepší. Matná by byla lepší, já ale zdělával zbytky.
Počasí se umoudřilo a já mohu pokračovat v broušení konstrukce.
Levá strana obroušena, pravá původní.
Jak jsem psal, dobírám různé zbytky 🙂
V podezdívce je díra na hadici, aby se nemuselo chodit s konví. Hadice se bude moci napojit na barel hned vedle, na který právě dělám prostor anebo na horní barel, od kterého vede stará hadice, kterou budu muset zakopat ještě o kus dál.
Na základku přichází finální růžová. Rudý podklad byl matný, tam stačil jeden nátěr, bílý byl lesklý a potřeboval dva.
Všechny lišty měly lesklou základovku, takže dvě růžové vrstvy. Lišt je tolik, že jen doufám, abych to poskládal správně zpátky.
Skla jsem objednával v Solnici a nechal si je dovézt. Nejdříve zasklívám střešní okna. A ano stále mám stejnou (více a více špinavou) mikinu jako při broušení 🙂
U střešních skel přejíždím brouskem spodní hrany a asi jsem neměl být líný a uhladit je všechny.
Místo původní placaté černé gumy teď bude mezi sklem a kovem pásek těsnění do oken. Někde bílý někde hnědý, protože jsem měl problém sehnat jejich dostatečné množství. Po sklech dost možná druhá největší položka.
Barel už je na novém místě a hadici zbývá jen zahrabat. Spodní tvárnice na kterých stojí barel jsem z větší části zakopal, a snad se během zimy nehnou. Vysypané jsou z velké části kameny.
Poslední březnový den a já musím zpátky do práce. Den před tím jsme s mamkou zvládli usadit prvních šest svislých skel přilehajících k barelu, takže ten se už může plnit. Fólie kolem je kvůli kočkám, déšť ze střechy ji ale rychle sroloval k zemi, takže moc platná nebyla.
Půlka května. Na jedné půlce už jsou sazeničky, takže dodatečně přicvakávám nopovací fólii alespoň na druhou stranu.
Instalace nových automatických otvíračů.
Postupné zasklívání, tentokráte už v jednom. Až jsem byl překvapen jak to jde pěkně. Původní šroubky byly na plochý šroubovák, nové jsou šestihrany, takže by v budoucnu neměl být až takový problém je povolit. V rozích jsou křížové, protože mají zapuštěnou hlavu a více se tam hodí.
Zaskleno. Podle čistoty je krapet znát, která skla jsou původní a která nová. Střešní okna fungují – super, to nejblíže ke kompostu ale doléhá moc na fest a občas potřebuje trochu pomoci. To už ale myslím dělalo i před rekonstrukcí.
Jelikož se strejda nabídl, že by udělal nové dveře, tak mi odpadly starosti jak dodělat spodní část těch starých.
Jak jsem spěchal s položením skleníku, tak jsem se úplně nevěnoval rovnosti podezdívky, takže dovyplňuji mezery.
Když jsme u toho co se úplně nepovedlo, tak měřením se potvrdilo to co se mi zdálo i od oka a sice že otvor pro dveře je trochu lichoběžný. Problém opět vznikl při rychlé pokládce. Kdybych si toho všiml před přišroubováním a zasazením prvních skel, tak by to ještě šlo srovnat, teď už ale opravdu ne. Při přišroubovávání konstrukce k podezdívce mi asi úplně nepracoval mozek, takže jsem díry vrtal s vrtákem otáčejícím se do leva. Díky přírazu to sice díru udělalo, dost materiálu ale zůstalo v díře, takže bylo méně místa pro hmoždinku a když jsem dotahoval šrouby, tak mi praskaly cihly. Kde byl problém mi došlo až když jsem o několik dní později opět používal vrtačku a všiml si obráceného směru.
Skla také nebyla úplně bez problému. Během instalace prasklo jen jedno a to hned první den, což považuji za úspěch. Zádrhel nastal u trojúhelníku ve štítě. První verze byly moc malé, takže jsem musel znovu objednávat. Zvětšil jsem ale jen jednu stranu trojúhelníku, což bylo málo, takže došlo na třetí objednávku a to už vyšlo. Původně měly být všechny čtyři trojúhelníky ze skleníkového skla, při třetí objednávce mi ale došlo, že bych tam dvě neměl jak vysadit. Jedna strana skel totiž není úplně rovná a přísavka by se nepřisáhla. Nakonec je tedy směr do pole ze skleníkových a směr k domu z čirých. Všechna jsou tloušťky 4mm.
Vnitřek skleníku v půlce června, kdy opět odjíždím do práce.
O měsíc později už s novýma dveřma a okurkama až ke stropu.
Pohled z pole, kde už je také vidět hotová vnější zídka kolem kompostu.
A na závěr předtím (únor) a potom (červenec).
Teď už zbývají jen mini dodělávky. Jsem zvědavý, jestli se mi podaří vymyslet nějak okapy, aby nešla všechna voda na zídku.