Za těch šest dní co jsem byl v Polegate u Eastbourne jsem se dostal jenom k jednomu trochu delšímu běhu a stihl jsem si i trochu zaplavat. Klient měl několikahodinovou seanci jen pár set metrů od moře v Eastbourne, takže jsem nic nevymýšlel a běžel po nábřeží a po nějakých pěti kilometrech se otočil a běžel zpátky. Počasí fajn, skoro žádný vítr a i docela dost sluníčka. Continue reading
První den jsem musel být u klienta na dvanáctou, což znamenalo odletět z Prahy o den dříve a strávit někde noc. Není sezóna, takže hotely ani nebyly moc drahé a kdybych nepřijel v jedenáct večer tak bych se býval byl ubytoval. Nicméně, platit hotel jen kvůli devíti hodinám, když jsou odsud jen kousek pěkné útesy, na kterých je spousta místa pro spacák a noc má být suchá, tak civilizovanej zatím ještě pořád nejsem. Našel jsem si místo pod stromem a kdyby nefoukal silný vítr, tak bych si neměl na co stěžovat. Ráno mne probudili čtyři psi a v osm jsem už byl na cestě do Polegate.
Dnešek tu celý propršel, ale včera byl krásný večer. Klienta jsem vezl na oslavu narozenin, které se konaly na druhé straně Cornwallu a já zalitoval, že neřídím nějakou Teslu, u které bych nemusel dávat pozor na cestu. Podvečerní slunce jednou nasvítilo svah se stovkou ovcí, podruhé lodě na řece při odlivu, potřetí záliv, pak zas nešlo odtrhnout oči od dominantní větrné elektrárny, prostě stále se bylo na co dívat. Continue reading
Nějak jsem se psaním vypadl z rytmu a najednou z toho je měsíční blogová dovolená. Ono se toho zas až tolik zajímávého v uplynulých pár týdnech nedělo. Ne že bych se vysloveně nudil, ale od chvíle kdy jsem se dozvěděl že pražský Kulový blesk je plánován už na září, tak se opět vrátila myšlenka jak řešit bydlení. Před pěti lety (nemohu věřit že už je to tak dávno) jsem tu psal o tom, že by asi nebyl úplně špatnej nápad koupit nějakej pozemek, ale nakonec z toho úplně sešlo. Důvod je prostý – tím že v Čechách trávím jen asi měsíc dva ročně, tak se vázání na třetí lokalitu (krom Prahy a Mastů) jeví jako naprostá blbost. Od září se pozice Prahy změní a až se rodiče přestěhují na východ, tak budu mít problém být někde sám. Continue reading
Další běh po severním pobřeží Cornwallu. Možná to vypadá, že čile běhám, ale realita je trochu jiná a k týdenním padesáti kilometrům mám daleko. Snad se nastartuju po návratu ze Skotska. Teď už k tomu běhu. Trasa byla jednoduchá – po dunách a útesech k Holywellu a pak po pláži zpátky do Perranporthu. Continue reading
Klienta jsem zavezl do Newquay, které leží na severním pobřeží Cornwallu a pak jsem měl několik hodin pro sebe. Už jsem tu párkrát byl, vždy ale bylo buď hnusně nebo tma (většinou obojí). Díky dlouhým dnům bylo tentokrát světlo a i když počasí nebylo takové jak slibovala předpověď, tak jsem beztak vyrazil na kratší běh. Continue reading
Už to jsou tři týdny co jsem byl na výletě u Camborne. Fotky mám poupravené dlouho, ale stále jsem neměl hotové video, při kterém jsem zkoušel nový malý foťáček s otočným displejem – Sony RX100 m3, u kterého jsem jaksi nezapnul mikrofon a tak jsem se zasekl u dodatečného namluvení. Ono to video beztak za moc nestálo. Camborne je v Cornwallu a je u něj spousta bývalých dolů, po kterých zbyly jen budovy připomínající zříceniny. Původní plán zahrnoval i vyzkoušení nového stanu, ale všude bylo natolik mokro, že jsem raději využil pohostinosti klienta, dorazil o den dříve a vyspal se v rezervní místnosti. Tak a teď už ty fotky. Continue reading
Předevčírem dorazilo na Ostrovy opět sibiřské počasí a tak jsem se opět dočkal nějakého toho sněhu. Oproti pár patetickým vločkám, o kterých jsem tu psal při mém posledním pobytu v Cornwallu, se tentokrát jednalo o regulérní sněhovou pokrývku. Teploty se nicméně už v noci držely těsně nad nulou, takže za nějakých 24h už je sníh jen ojediněle. Já se ráno vydal na procházku ke Swanpoolské pláži, abych si udělal pár fotek. Povětšinou jsem měl nasazený ND filter pro prodloužení expozice a fotky tak jsou občas trochu “umělečtější”. Krom delšího času totiž filtr i tak nějak pěkně změkčuje a mírně posunuje barvy, takže výsledek je jakoby retro. Continue reading
Poslední dobou mi dělají dárky radost hnedka dvakrát. Nejdříve když je dostanu a pak když je poprvé použiju. Někdy to je pár týdnů (ořechová musli směs), někdy půlrok (rýžovar) a někdy i více než rok a stále čekajíc (vařič). Když se tedy vyskytne příležitost nějaký ten dárek poprvé vyzkoušet, tak moc neotálím. Zasněžený Wales si vysloveně říkal o nasazení čepice co jsem dostal k narozeninám. Ne že by se, kvůli několika centimetrům sněhu na chodnícich, dalo nějak hodně chodit, ale dvakrát jsem zašel do obchodu a jednou se psem, takže možnost byla. Continue reading