Já jsem teďka na dva týdny u klienta v centrálním Londýně. Přesněji řečeno v západocentrálním. Zkratku pro PSČ, které tu je tvořeno i písmeny, tedy tvoří WC. Toto označení je i na mnoha tabulkách s názvy ulic. Jinými slovy, WC je teď na dva týdny má základna 🙂 . Včera i dnes jsem podnikl výzkumné běhy. Včerejší byl na prášky a tím dnešním jsem si zvedl náladu. Continue reading
Tak jsem si myslel, jak se mi krásně a zlehka po dvoutýdenní pauze vyběhne a ono ani moc ne. Bez těžkého baťohu jsem doufal, že budu skákat jak jelen, a i když jsem asi zvedal nohy trochu víc než obvykle, tak to k jelenovi mělo pěkně daleko. Nepomohl ani 24h “odpočinek” při přejezdu z Francie do Anglie a následný pohodlný spánek v měkké posteli, ani skutečnost, že jsem opět na mé podovolenkové váze 66kg. Vyběhl jsem ale z potěšením a ono se to naštěstí mělo tendenci spíš zlepšovat. Continue reading
Jelikož si s nynějším klientem už docela lezem na nervy, tak je jasné, že jsem si dneska zaběhl poslední čtyry kolečka v parku Gladstone. Možná tedy, že se dostanu k někomu jinému kdo bydlí poblíž, ale tady už mi všechno tak vadí, že nevím co by se muselo stát abych se sem vrátil. Jak se jednou změní natrvalo myšlení z “to nějak půjde” na “už aby byl konec” tak je to vždycky v háji. Minulý týden tady ještě k tomu byly dost vedra a to mé psychické odolnosti taky nepomohlo. Continue reading
Poté, co jsem se minule zaběhl kousek na hřbitov abych si vyfotil louku, tak jsem se tam tentokrát vydal místo s mobilem s pořádným foťákem. Chtěl jsem to stihnout než tam posekaj trávu. Asi jsem to stihl jen tak tak, protože na jednom konci už vrčely motorové kosy. Následující fotky, i proto že jsou černobílé, tedy moc letní nejsou. Continue reading
Od začátku roku jsem si, až na únor, zaplaval každý měsíc v otevřené vodě. Většinou (vždycky) to bylo ale jen pár temp. To se konečně v květnu změnilo a já vydržel ve vodě dvacet minut. Ani jsem to nečekal a tak jsem si ssebou nevzal ani plavecké brýle, nadpis První letošní pořádné plavání si tedy nechám na později. Jo a cestou nazpět jsem viděl své první anglické delfíny. Prostě super ráno. Continue reading
Konečně se dostávám k té druhé zahradě, kterou jsem minulý měsíc navštívil. Ač je jen o pár set metrů paralelně dál od Glendurganu, tak je zahrada Trebah podle mého minimálně o třídu výše. I tady se scházelo údolím směrem k řece, tady mi ale okolí cest přišlo mnohem více a pestřeji “nadupáno” květenou. Krom rozkvetlých rododendronů a azalek tu je také působivá plantáž barot a nechybí ani bambusové zákoutí. Continue reading
Takticky jsem si nechal dubnové plavání až na úplnej konec měsíce a oproti tomu březnovému to bylo nic tak strašnýho. Místo vychlazeného moře jsem ho totiž realizoval v londýnské Brentonské nádrži. K té jsem doběhl v derniéře mých běžeckých bot, které mi sloužily už od léta, což je zatím naprostý rekord. Continue reading
V rámci své celodenní procházky jsem zavítal do Glendurganské zahrady. Je to ta menší, ze dvou ležících hned vedle sebe a já si říkal, jestli ji nevynechám. Nakonec ale zvítězila filosofie “když už jsem tady” a tak se teď můžu podělit o pár fotek a dojmů. Continue reading
Cross Buns jsou tradičním velikonočním pečivem v Anglii. Je to takový jejich mazanec. Měly by se snídat na Velký pátek pěkně teplé, právě vytažené z trouby a s trochou másla. Já jsem se s nima nepekl (ani nemám kde), místo toho jsem koupil jedno balení v Lídlu. Continue reading
Ve čtvrtek mi práce skončila brzy ráno a na další jsem potřeboval chytit až noční vlak do Londýna. Naplánoval jsem si tedy návštěvu zahrady Trebah a možná i Glendurgan. Zahrady jsou hnedka vedle sebe a párkrát už jsem kolem nich proběhl při dlouhém běhu. Trasu jsem tedy znal a bloudění nehrozilo. Continue reading