V sobotu jsme byli Petrem pozváni na projížďku lodí u příležitosti jeho padesátin. Já si užíval plavbu a moc nefotil, nebýt hezkého podvečeru nad Prahou tak bych sem ani neměl co dát. Continue reading
… aneb druhá polovina března v Čechách. Takhle na jaře většinou trajdám někde po světě a tak nevím, jestli to je nebo není normální. ale dnů kdy bylo nádherné světlo a mraky bylo (alespoň pro mne) překvapivě hodně. Krajinka tu bude ale jen jedna. Začneme podle abecedy Anežkou. Continue reading
Na své cestě do práce jsem se tentokrát zastavil u Masarykova nádraží, abych si to tu vyfotil než proběhne developizace. Už cesta do nebyla Prahy úplně nezajímavá. V Hradci jsem z autobusu přestoupil na vlak a po chvilce jízdy téměř najednou z krajiny zmizel sníh. Pak jsem si trochu zdříml a když jsem u Kolína otevřel oči tak už bylo všude zase bílo. Slunce zapadalo a tak bylo jasné, že budu fotit za šera. Dojel jsem na Hlavák odkud to je na Masaryčku kousek a ještě je to po cestě na Florenc. Ještě k počasí – v Londýně jsou už v parcích vidět sněženky no a v Cornwallu kvetou první stromy a rododendrony. A teď zpátky na nádraží. Continue reading
Na spoj do Londýna jsem raději z Mastů vyrazil dřív a tak jsem měl čas pobýt pár hodin v Praze. Opět jsem zaslechl že budou bourat Železniční most pod Vyšehradem a tak jsem zamířil k němu, abych si ho vyfotil. Naposledy jsem na něm byl když jsem ještě fotil na kinofilm, takže nějaký pátek to už je. Continue reading
Den před odjezdem do práce jsem se ještě stihl podívat na Hrad, abych shlédl České korunovační klenoty vystavené u příležitosti oslav 100 let naší republiky a 25. výročí vzniku samostatné České republiky. Na Hradě jsem nebyl snad už roky, ve Vladislavském sále naposled asi jako děcko a samotné Klenoty jsem ještě neviděl vůbec. Počasí mělo být pěkné a tak jsem se nebál ani případné dlouhé fronty, do které jsem si vzal knížku, takže to nakonec byl i celkem smysluplně vyplněný čas. Při vstupu do areálu Hradu mne překvapila kontrola zavazadel, která tu prý probíhá standartně, bez ohledu na výstavu. Potěšilo, že kontroloři byli příjemní a nebyla tu žádná fronta. Continue reading
Zdá se mi, že jsem sem dříve psával mnohem více textu a i tento příspěvek ze Štědrého večera bude v tomto trendu. Fotky s popiskama bez nějakých dělících odstavců s více či méně smysluplným textem. Sobecky, čistě za mne, byly tyto Vánoce zvláštní tím, že jsem první cukroví ochutnal až na Štěpána. Do té doby jsem vůbec neměl chuť a touhu po sladkém uspokojovala štola, výborný štrůdl, dort či vánočka. No ale teď už ty fotky. Continue reading
Původně jsem sem chtěl dát jen několik fotek Prahy, které jsem cvakl při noční procházce na vlak, ale pak, pod vlivem čtení Čapkovy knížky, jsem dostal psavou náladu a tak vzniklo toto. K Čapkovi to má daleko a fotky, které kvalitou nejsou nic moc, nesouvisí úplně s textem. Ve zkratce se jedná o popis cesty z Londýna, přes Gatwick do Prahy a pak dále na Moravu.
Je až k neuvěření, jak se Letňany za těch deset a hlavně tedy pět posledních let změnily. Snaha o zkrášlení sídliště na jihu a mohutná výstavba na severu, prostě nejdou přehlédnout. Lesopark, který se zakládal teprve někdy před čtyřma lety a kde z počátku nebylo zas až tak tolik lidí, je teď už (o pěkných víkendech) velmi těžce využíván. Když jsem se sem stěhoval, tak tu bylo asi kilometr vzdálené Tesco a Globus, dvě večerky a jeden normální obchod s potravinama, kde jsem snad ale vůbec nebyl. Teď, ve vzdálenosti několika set metrů stojí ještě Lídl a Albert plus ještě (myslím) dvě další večerky. Co se služeb týče, tak ta moje strana Letňan, zdá se mi, ožívá mnohem rychleji, než ta s novou výstavbou. Na rozloučení jsem zvolil pěti kilometrový běh do lesoparku a zpátky, po trase velmi podobné mému vůbec prvnímu běhu před více jak třemi lety. Continue reading
Konečně dostěhováno. Tedy alespoň pro mne. Věcí bylo víc, než to vypadalo a tak zbyla ještě celkem kopa na odvezení pro rodiče a trocha i pro nové nájemníky. Myslel jsem si, že jsem většinu věcí odvezl při mé cestě do Mastů, skutečnost ale byla taková, že mi toho v bytě zbylo ještě dost na jedno další plné auto. Jsem zvědav, jak a kam to všechno vybalím. Continue reading
Po přijetí z Londýna jsem hned od autobusu zamířil brzkým ránem do Zahru. Rodiče měli přijet až večer, biatlon začínal až po poledni a tak jsem držel basu se ségrou a šel si ještě lehnout. Po dvouhodinovém osvěžujícím spánku jsem vykoukl z okna, vánice ven moc nelákala. Cvakl jsem si fotku a než jsem si přenastavil foťák na delší expozici, aby byl vidět vítr, tak to už venku vypadalo klidně. Nazul jsem si tedy botky a vyrazil, na pro mne dost retro trasu, do Hostivaře a zpátky. Nijak jsem to neprotahoval a tak mi po doběhnutí hodinky ukazovaly sedm kilometrů, opravdu jen kolečko. Continue reading