Pohrával jsem si s myšlenkou nahrazení starého skleníku novým, nakonec jsem se ale rozhodl pro renovaci. Krom menších nákladů jsem tak nemusel ani řešit co se starou konstrukcí, na druhou stranu vše zabralo krapet více času. Jakmile jsem s prací začal, tak jsem rozhodnutí nelitoval, protože by mi původní konstrukce bylo určitě líto. Kolikrát člověk něco opravdu ocení teprve až když to začne rozebírat nebo opravovat 🙂
Jak loni moc jablka nebyla, tak letos byly větve ověšeny až k prasknutí – to je jedna půlka tohoto příspěvku. Druhou je prořez jabloní, hlavně tedy té u keřů. Srpen na řezání není úplně ideální, ale příště tu budu až v listopadu a kdo ví, jaké bude počasí.
Potřeboval jsem nějak vyřešit krytí ohniště před deštěm a sněhem. Překližce, která tu jako stříška funguje už mnoho let, jsem už moc kvůli nosnosti a dětem nevěřil a snažil se přijít s něčím novým. Nejpřímočařejší by byla nová deska, mně ale jako praktičtější přišlo, zkusit na ohniště postavit stolek.
Už v zimě jsem koukal, že se pod keři udělala díra a po bližším prozkoumání bylo zřejmé, že na vině je vysunutí trubky vyvádějící vodu z okapu dál od baráku. Když už jsem měl odkopávat posunutou trubku, tak jsem si říkal, proč rovnou nezakopat i hadici do zahrady, která tu při sekání trávy trochu překážela.
Opět přišel čas na jabloně. Oproti minulému roku jsem se věnoval prakticky jen té největší, která ale myslím dlouho největší nebude. Pak už jsem uřízl jen jednu větev, která přesahovala do zahrádky z jabloně u kompostéru. Všechny ostatní stromy vypadaly, že počkají do příštího jara nebo alespoň do podzimu.
Pískoviště se stalo kočíčím záchodem a úzký prostor za skleníkem byl dost neupravený, tak jsem si říkal, že by šel vylepšit právě pískem z pískoviště. Dvě pěkně se doplňující aktivity 🙂
Další z projektíků, které jsem začal už loni a jejihž realizace se krapet protáhla. Tentokrát se jedná o plot předzahrádky.
