Cross Buns jsou tradičním velikonočním pečivem v Anglii. Je to takový jejich mazanec. Měly by se snídat na Velký pátek pěkně teplé, právě vytažené z trouby a s trochou másla. Já jsem se s nima nepekl (ani nemám kde), místo toho jsem koupil jedno balení v Lídlu. Continue reading
Ve čtvrtek mi práce skončila brzy ráno a na další jsem potřeboval chytit až noční vlak do Londýna. Naplánoval jsem si tedy návštěvu zahrady Trebah a možná i Glendurgan. Zahrady jsou hnedka vedle sebe a párkrát už jsem kolem nich proběhl při dlouhém běhu. Trasu jsem tedy znal a bloudění nehrozilo. Continue reading
Tak jsem si myslel jak mi pěkně vykvetou narcisy a ono ne. Očividně jde něco pokazit i při řezaných kytkách ve váze. Problém byl nejspíše v šíři hrdla vázičky. Chtělo to trochu síly aby se tam svazek napasoval a asi jsem tím nějak narušil jejich strukturu a voda jimi nemůže proudit tak jak by měla. Ani po dvouch týdnech totiž nevypadají jako narcisy, spíše se podobají karafiátům. Continue reading
Sestra klienta byla u kamarádky v Moskvě a zpátky ssebou přivezla pár sladkostí. Nevím kolik jich bylo původně, ale když jsem přijel já, tak tu byly dva druhy minisušenek a dva druhy želé. Zatímco želatinové bonbóny byly co se týče obalu zaměnitelné s jakoukoli jinou zemí původu, pak sušenky byly echt ruské. Continue reading
Zrovna jsem se vrátil z kina v Truru, kam jsem doprovázel klienta. Když jsem se dozvěděl, že jdeme na Sorcerera, tak jsem se lekl, že to bude ten nový film s Nicolasem Cagem. Naštěstí ne. Jednalo se o speciální promítání filmu z roku 1977 (česky Mzda strachu), který tu snad měl teďka i anglickou premiéru na velkém plátnu. Při svém uvedení do kin v USA se totiž jednalo o naprostý propadák a do místních kin se tak nedostal. Prý ho potopil úspěch Hvězdných válek, které měly premiéru jen pár dnů předtím. Teď ho kritici i diváci vychvalují jako úžasnou podívanou. Continue reading
Koncem března představil britský minist financí George Osborn plánovaný rozpočet na rok 2014. Když se toto děje v ČR, tak se mi zdá, že se mluví hlavně o schodku a nevybavuji si, že by byl představen jako ucelenej koncept. Tady k němu má ministr vždy v parlamentu proslov. Ten letošní trval téměř hodinu a udělal na mně celkem dojem. O snižování daní tenhle příspěvek ale nebude. Continue reading
Když jsem před lety dostal v letadle na Kubu deku, masku na spaní a špunty do uší, tak právě ty špunty mi přišly aušusový. Stejně jsem v něm usnul jen s tou dekou, masku přes oči jsem nesnesl. Dneska jsem zjistil, že jsem špuntům asi křivdil. Přišel totiž den, kdy jsem dostál vědomosti o tom, jak je správně vsadit. Continue reading
Zatímco v Londýně už bylo počasí jarní, tady ve Falmouthu je stejné jako když jsem tu byl naposledy v lednu. Kalendář se tu projevil pouze na množství rozkvetlých keřů a květin. To si zas jeden připadá jak v červnu. Zima tu není, teploty se pořád drží kolem deseti stupňů, ale je tu pěkné vlhko. Dneska bylo brzy ráno dokonce tepleji než přes den. Slunce se dá jen tušit. Oproti Londýnu je úžasný, jak tu ptáci švitořej celej den a ne jenom za svítání. Natěšenej na proběhnutí bez aut a lidí jsem vyrazil hned včera brzy ráno. Měl jsem jen trochu času a tak jsem zvolil kratší verzi dvouplážové trasy. Continue reading
Mezi pracema jsem měl takové nešikovné třídenní volno a tak jsem si řekl, že místo abych jel na otočku domů, tak se podívám do Francie. Letenky takhle na poslední chvíli už byly drahé a tak jsem zkusil stránky Eurolines. Do tepla k moři tam momentálně žádná trasa není, ale za to jezdí do Chamonix. To je městečko hned pod Mount Blancem a jízdenka stála asi tolik co to Prahy. Za pár minut bylo koupeno a já jsem mohl už jen zvědav, jaké bude počasí. Continue reading
O víkendu jsem měl opět nadstandartně času a v sobotu bylo i pěkně slunečno, takže jsem, stejně jako před týdnem, vyrazil na menší průzkumný běh. Věděl jsem, že kousek na sever je vodní nádrž a tak jsem se rozhodl zaběhnout tam a skouknout jak to vypadá s případným plaváním. Continue reading