Včera ráno mi přes orosené okenní tabulky prosvítalo slunce a tak jsem před polednem (místo pravidelného běhu) vyrazil prozkoumat vesnici, kde týden bydlím, pěšmo a s foťákem. Vesnice se jmenuje Lustleigh a já měl na projití hodinu a půl. Varování: některé fotky jsou natolik idylicky skanzenové, že se emocionálně slabší jedinci neubrání výkřikům jéé, podívej, či to je jak z pohádky 🙂 Continue reading
Dneska bylo celý den zataženo a tak ani fotky za moc nestojí. Z Lustleighu jsem vyběhl k hlavní silnici A382, po které jsem ale běžel jen pár set metrů a odbočil po traktorové cestě přímo do kopce. V půli kopce ale začalo být zřejmé, že se cesta bude vracet opět dolů a tak jsem se vydal přímo vzhůru po něčem, co vypadalo jako pěšina. Chůzí, s tímhle krpálem bych měl problém i po hezké cestě. Na vrcholu opět nalézám cestu a snažím se držet přibližný směr. Continue reading
Tak jsem si myslel, jak si tady postěžuju jak je všude mokro a jak si občas i na silnici člověk připadá jak v potoku a ono dneska bylo celkem hezky. Teda dopoledne, to bylo jen pár přeháněk, odpoledne se to opět zvrtlo v déšť a teď večer to vypadá zas na jasnou noc. V přírodním parku Dartmoor v Devonu jsem od pátku. Jelikož jsem měl krapet manko v týdenních kilometrech kvůli Maroku, tak jsem koncem týdne neměl vůbec čas při běhu fotit. To se pondělím změnilo a tak se podělím o pár fotek z běhu k Beckyním vodopádům. Continue reading
Ne nezačínám sbírku ani farmu, jen jsem poslední večer v Rabatu neodolal velkým hrncům uprostřed ulic. Správně, jsme zase u jídla. V obrovských hrncích se vařila voda a kolem nich se na dřevěném vršku vozíku válely prázdné ulity. Byli to takový ti šneci o velikost menší než zahradní, co jsou i v Čechách. Za pět dirhamů (nebo deset, teď už si nejsem moc jistej), tedy za cenu kolem dvaceti korun, dostávám keramickou mističku plnou právě těchto šneků, trochu vývaru a jedno párátko. Continue reading
Konec svého krátkého pobytu v Maroku jsem strávil v jeho hlavním městě – Rabatu. To pro mne bylo milým překvapením. V létě tu je možná krapet moc horko, teď tu ale bylo pěkně. Medina je prakticky ohraničena mořem, kasbou a kolejema tramvaje. Při každém vyjití z jejích hradeb tedy víte, kde zhruba jste. To mi umožnilo buď se opět ponořit zpátky do uliček se snahou držet určitý směr a nebo jít zkrátka podél zdi, než jsem došel na místo, odkud vedla třída až k mému hotelu. Continue reading
Fez jsem v plánu vůbec neměl, ale když už jsem ty necelé dva dny ušetřil, tak jsem v něm na chvíli zůstal. Co si z Fezu pamatuji z minule, jsou dílny na vydělávání kůží, jinak nic. Čas občerstvit si vjemy. Nejdřív ale zase do taxíku, protože Medina nejni zrovna nejblíž. Continue reading
Po pár letech jsem se opět vydal do Maroka. Tentokráte jen na pár dní. Původně jsem si myslel, že to budou tak dva týdny, pak se ale objevila práce a tak to je pět dní. Moc jsem nevěděl kam. Koukl jsem do průvodců a vybral oblast na jih od Fezu, kde měla být po cestě tři jezera. Odlétal jsem s Ryanairem ze Stanstedu brzy ráno a tak jsem v Rabatu byl ještě před pátečním polednem. Continue reading
Poslední den v Tringu jsem měl opět celé odpoledne volno a tak jsem vyrazil na delší běh, Tentokrát jsem nevyrazil ke kopečkům, ale zamířil jsem k nádržím a odtud dál podél kanálu, k místu kam jsem běhal každý den a odtud ještě dál. Místy bylo sposty bahna a tak jsem se, i přes pěkné počasí, nevyhnul mokrým botám. Continue reading
Podívádím se z okna, bych únor nepoznal. Téměř neustále tu fouká hnusný studený vítr doprovázený deštěm. Jaro se připomíná pouze kvetoucíma sněženkama a narcisy. Strom před domem kvetl už když jsem tu byl v lednu a teď pomalu odkvétá. Tento týden tu bylo jediné slunečné odpoledne. Dopoledne a večer byla tradiční slota. Continue reading
Po tom, co jsem včera prošvihl autobus do Londýna, teď sedím na letišti a čekám až otevřou bránu. To je vždycky nuda a tak jsem se rozhodl, že aspoň napíšu něco o další knížce kterou jsem před pár dny dočetl. Je od Stacy Schiff a název Cleopatra A Life vystihuje přesně o co v ní jde. Continue reading