Omylem jsme objednali zelí a ještě k tomu se z toho vyklubala skoro tří kilová hlávka. Ještě že existujou ty polívky 🙂

Za šest týdnů se mi povedlo připravit fotky jen z první poloviny mého výletu po pobřeží. Vzhledem k počtu je asi dobrý nápad rozdělit výlet na část Dorset/Devon a Cornwall. Cronwall tedy někdy později, Dorset s Devonem k vidění zde.

Konečně výkop fotbalového zápasu Anglie – Skotsko na Euru2020. V televizi se stále vrací k Euru96, kde Angličané vyhráli 2:0. Gascoignův gól jsem za posledních pár dní viděl alespoň dvacetkrát a už mi začíná lézt na nervy. Komentátor uvedl zápas jako nejočekávanější sportovní událost roku… Snad to bude záživnější než odpolední slovenské a české vystoupení. Pro mne zatím nejlepší letošní sportovní podívaná bylo semifinále Roland Garros s Krejčíkovou. Sportovní přetlak valící se z obrazovky je asi i má jediná výmluva pro zanedbávání těchto stránek v posledních pár týdnech.

Předpověď byla na jasnou oblohu od samého rána, skutečnost je ale zataženější. Nic mne tedy nenutí spěchat za hezkýma výhledama a jdu si v klidu fotit vedle tekoucí potůček. Vůbec tu nefouká, perfektní závětří.

Po proudu se pomalu sunu až k samotnému okraji, odkud voda padá do moře.

No a pak se otočím a úplně náhodou, pod sebou na pláží, koukám na tuleně. Měl by to být Grey seal, po česku tuleň kuželozubý.

Chvíli mi trvá, než zjišťuji, že na pláži není sám. Všichni tři se povalovali, občas se podrbali nebo mírně přemístnili.

Po nějaké době za nima připlavalo několik dalších, kteří je vylákali zpátky do moře. Pláž je tedy prázdná, nicméně ve vodě stále koukaj hlavy. Vypadaj skoro jak bójky.

Koukáním na tuleně trávím celé dopoledne. Je to paráda. Sedět si na kamenu, počasí pěkné, pode mnou tuleni, v ruce teplý čaj a vedle sebe poslední oříškovou směs. S jídlem to vyšlo pěkně, v baťohu mi zbyla jen denní rezerva. Plácek přede mnou je místo, kde stál stan. Pěkné poslední ráno.

Do St.Ives to od tábořiště není ani 10km a mně je jasné, že nic lepšího než tuleně už dneska neuvidím. Maják přede mnou si pamatuji z cesty, kdy jsem do St.Ives přišel z druhé strany, takže poslední zátoka.

A to už je St.Ives. Tělo mám jasně nastavené že tu končím. I přesto, že posledních pár dní bylo odpočinkových, tak se najednou cítím utahanej a už chci být na nádraží.

Je to tu jedna pláž vedle druhé, jestli si dobře pamatuji, tak toto je Harbour Sand. V městečku jsou úzké uličky, hodně aut, ještě více lidí a také spousta psů. Připadá mi, že nějakého psa  ssebou vláčí každý druhý. Někdo má třeba i tři. I pod tímto dojmem si začínám myslet, že pes byl asi nejčastější zvíře které jsem viděl a to i s těma stády krav a ovcí. Trochu paradoxně jsem zaznamenal snad jen pět koček.

Při příchodu na nádraží vidím ujíždět vlak, takže pak půl hodiny čekám na další a kvůli tomu mi pak ujede před nosem i další v Truru, kde opět strávím půl hodiny na lavičce. Je mi to ale šumák. Zima není a já vím, že dnes v noci už budu spát v posteli. Tenhle výlet byl můj nejdelší časový úsek bez postele co jsem zažil. V předešlých dovolených jsem se tak nějak jednou týdně někde ubytoval, hlavně z důvodu dobití baterek. To tentokrát kvůli kovidovým restrikcím možné nebylo a musím říci, že jsem byl překvapen, jak to solární nabíječka pěkně pokryla. Dneska končí další vlna omezení, takže otevírají hotely, což už je mi ale na nic a ceny v St.Ives lidové rozhodně nejsou.

Na digitál vyfoceno 1769 záběrů. Měl jsem ssebou jen malý soňácký kompakt, který jsem nosil kolem krku. Když jsem měl na sobě jen tričko, tak jsem foťák přidržoval rukou, pokavaď jsem měl mikinu nebo bundu, tak ho stačilo dát pod zip, což se ukázalo jako elegantní řešení. S focením na film jsem se rozjel až od Falmouthu. Když jsem jím procházel (22.den), tak jsem zde nechával vyvolat šest svitků. O dalších deset dní později mám k zpracování dalších jedenáct. Celkem tedy 17 svitků po 8 záběrech, což dělá 136 filmových expozic. Radši ani nekoukám kolik mám videa a jen jsem zvědav, kdy se ho odhodlám zpracovat.

Oficiálně má úsek mezi Poolem a St.Ives 397mil. To je nějakých 639km, takže myslím, že mohu říci, že za 33 dní jsem ušel 650km s baťohem, který měl vždy alespoň 20kg. Zakončím to tu tím, že celou dobu, krom několika hodin na pláži, jsem měl oblečené jedno triko (95%polyester, 5%elastan), a i když jsem za celou dobu ani jednou nemyl trup, tak tričko není vůbec cítit. Nevím jestli jsem se nepotil, kvůli tomu, že jsem málo pil, foukal vítr nebo že bylo spíše chladno, ale překvapilo to dost.

Stan se vyplatil. Přes noc opravdu přešlo pár přeháněk. Méně se vyplatila pauza na zalepení matrace, která stále uchází, ale zdá se mi, že o dost pomaleji

Mezitím co mi schne stan, se jdu podívat dolů na pláž. Kromě vtékajícího potůčku a pár kamenů toho tu k vidění příliš není. Zajímavé je ale už jen koukat na přicházející vlny. Jak tu tak zevluju, tak přichází další přeháňka, takže po návratu ke stanu, je plachta stále mokrá. Čas na druhou snídani.

Usušený stan balím těsně před další přeháňkou, během které hledám zapomenutý kolík. Je neuvěřitelné, jak se kus stříbrného kovu dokáže v trávě schovat. Nasadit batohovou pláštěnku, kapuci na hlavu a jdu zase dál. Moc zajímavého k vidění není. Nevím jestli jsem jen unavený a nebo jestli to je opravdu nudnější část.

Na skalnatém výběžku Ynyal, který trochu vystupuje z pobřeží, fouká tak hodně, že se tu zdržuji opravdu jen na samospoušť a pak hnedka mizím.

Vypadá to, že bude zase pršet, nakonec z toho ale nác nebylo. Naopak, slunce se ukazuje více a více. Mraky létají rychle, takže se to stále mění, trend mi ale přijde, že povede k pěknému večeru.

A nebo taky ne. Vítr je silnější než včera a tak i aerosolu je více. Po vyčištění brýlí vypadá den lépe, ale stejně to není ono.

Když tu rozeberou starý mostek, aby postavili nový, tak se s odvozem starého nezabývají. Malá zvířátka a hmyz jsou za to prý ráda.

Moc jsem nevěřil, že dnes budu opět spát blízko moře, protože to by znamenalo pěkně si zasolit plachtu. Štěstí mi ale přeje a já nacházím krásné místo v závětří, hnedka nad mořem v místě, kde zrívna nešplouchá. O tom ale zas až zítra, kdy mne čeká poslední den.