Dneska jsem měl v plánu se jít po dlouhé době proběhnout a ono zase ne. Po pěti týdnech izolace mi konečně měla končit směna v Birminghamu, ale nepřišel člověk na vystřídání. Slehla se po něm zem. Místo toho abych se po poledni přesunul do centra a večer se šel proběhnout podél WorčestroBirminghamského kanálu a následujících dvou týdnů raního plavání v moři tak zůstanu v baráku a ještě více vyblednu. Naštěstí to zní hůř než to ve skutečnosti je, ale fakt jsem se těšil že už změním prostředí. Ještě že jsem neměl koupenou letenku na druhej konec světa, takhle mi propadne jen jízdenka na autobus a jedna noc v hotelu.