Jsem na cestě Walesem a zatím to vypadá, že jsem si na stanování vybral špatný měsíc. Nebo jinak, zatím to stojí za prd.

Šlapat jsem začal z Llandybie na sever od Swansea. I když jsem z Falmothu vyrazil v sedum ráno tak ještě než z Llandybie vyjdu tak už je šero. Cesta vede po malé silničce takže stále větší tma zas až tak nevadí, hořší bylo, že začalo poprchávat. Stan jsem postavil na prvním vhodném místě a hnedka zalehnul. Ráno pak koukám, že mám pěknej výhled na hrad Carreg Cennen.

Napojuji se na trasu Beacons Way, která vede větší částí Národního parku Brecon Beacon. Začínají se objevovat první ovce.

Na chvilku dokonce vysvitlo i sluníčko a mne začalo být i trochu teplo.

Po sluníčku přišla mlha. Tady jsem na jednom z menších vrcholků, které na mapě nemají jméno. Nevím proč, ale halda kamení je tu na kopcích celkem běžná.

Krásné místo na stanování. Už tu chybí jen potůček jako zdroj vody. Já si tu dal jen pauzu na sváču, protože místo na přespání jsem měl vyhlídnuté ještě o kus dál.

Problém s Beacons Way je, že existuje jen na mapě. Neviděl jsem ani známku jakéhokoli značení. Mimo silnice ani nebyla nějak vyšlapaná, takže jsem šel podle džípíesky i když by asi bylo jednoduší se jen držet kompasu.

Konečně na kopci se jménem – Waun Lefrith. Nadmořská výška jen 679m.n.m., ale sráz vypadá dramaticky.

Začíná dost foukat a tak mířím dolů k jezeru. Původní varianta byla, že bych šel vrchem, to jsem ale ještě neviděl předpověď počasí.

V noci měl přijít silný vítr a déšť a já jen doufal, že přístřešek značený na mapě bude otevřený a obyvatelný. Je hned u jezera Fan Fach a vlastně až o dvě noci později jsem si všiml, že leží pod ním. Když se přihnal vítr tak sbíral vodu z hladiny a rozprašoval ji na střechu. Vichr s deštěm trvaly až do noce z neděle na pondělí, takže jsem tu strávil tři noce a lezlo mi to tu už pěkně krkem. Když jsem sem přišel tak tu zrovna pětičlenná skupinka natáčela krátký film. Objevili se tu i v sobotu a neděli a tak jsem se dozvěděl že režisér je welšan, kameramanka studovala na FAMU a všichni sem přiletěli z New Yorku. Byli plně odhodláni, takže točili i za tohodle hnusnýho počasí a dokonce měli i nějaké scény ve vodě. Já z toho nic neviděl, protože mne by teda ven nedostali. Údery větru byly natolik silné, že jsem venku ani neudržel rovnováhu. Ve stanu by to s největší pravděpodobností byla katastrofa, takže jsem rád že jsem tu zůstal i přes sobotu, kdy bylo většinu dne klidněji. Myslel jsem si, že jsem na klidném místě, ale právě v tu sobotu mi stále někdo chodil na návštěvu. Mezi 9-15h v přístřešku stále někdo byl. Ještě že jsem se stihl v klidu nasnídat. V neděli se krom filmařů ukázala jen obrovská skupina (školní výlet) a po nich tu krom pár papírků zbylo i pěkné mokro. Jako by nestačilo, že z nich teče voda, ale ještě si tu i několik z nich vyždímalo rukavice!

Přístřešek byl naštěstí fortelný a díky absenci větru se tu i pěkně vařilo. Já tu žil na rýži s tuňákem z konzervy a černym čaji.

V pondělí jsem plný elánu znovu vykročil. V přístřešku už bych to asi další den nevydržel. V neděli jsem se dokonce téměř rozhodl to celé zrušit a letět domů. “Ušetřené” peníze za letenku a jízdenky jsem se nakonec rozhodl dát spíše za ubytování.

Oproti včerejšku bylo pěkně, ale i tak se postupně vystřídal déšť, sníh i kroupy.

Hezky bylo někde jinde. Právě tyto výhledy vedly k tomu, že jsem opět přehodnotil trasu a oproti pokračování po hřebenu jsem zamířil do údolí.

Nejdříve jsem ale prošel kolem jezera Fan Fawr. Očividná cesta žádná, takže zpátky k gps.

I když jsem, alespoň podle mapy, byl na oficiální stezce, tak to nebylo bez problémů. Že bude všude mokro jsem čekal, takže jsem přemazal boty, na projití potokem to ale nebylo. Dva naštěstí měly uprostřed kámen, takže šly překročit suchou nohou třetí už ale byla řeka a došlo na brození. Takovýhle cesty mi byl čert dlužen a fakt jsem jich měl po krk a tak jsem dál pokračoval po asfaltu.

Po napojení na asfaltku jsem se vydal z kopce, což byla špatná strana a ještě jsem během této zacházky pěkně zmokl. Po otočce mne kousek za místem kde jsem se napojil potkalo sluníčko, ale fakt jen na chvíli. Jen tak tak jsem se stihl vyfotit.

Na kopcích kudyma jsem chtěl jít původně počasí zas tak jinak nevypadalo. S přicházejícím večerem naštěstí dešťovo-kroupové přeháňky ustávaly a nakonec se mi povedlo najít i hezké místo na spaní. Co si nesu z dneška do příštích dnů je, že při takovémhle počasí musím přetáhnout pláštěnku přes baťoh a asi i obléci pončo.

Cestou do Bracon bylo pěkně. Úplně bez deště.

Hezké výhledy bohužel směrem na jihovýchod, takže proti slunci.

Z Brecon mi jel ve dvanáct autobus a já to na nádraží stihl jen tak tak. Po třech hodinách a jednom přestupu pak konečně přijíždím do Machynllethu, kde mám zamluvenej pokoj ve White Dragon. Málem jsem vlezl do Red Dragon, který je jen o pár metrů vedle. Jdu si nakoupit, v pokoji suším několi trochu vlhkých věcí a hlavně stan. Ten je mokrej po každé noci. Podlážka z mokré trávý a plachta z deště nebo rosy. Večer si dávám lasagne a pivko a pak téměř do půlnoci dopisuju blog. Venku prší a vlhké počasí bude pokračovat i v následujících dnech. Další hotel plánuju předběžně na pátek. Uvidím jestli se předpověď ještě nějak nezmění. Původně jsem měl dva dny rezervu, teď to mám bez, možná budu muset zkracovat i zkrácenou verzi 🙂