Původně jsem chtěl z Birminghamu do Solihullu, jehož je Olton součástí, popojet vlakem. Pěkné dopoledne a možnost jít podél vody nakonec ale vyústilo v osmikilometrovou procházku. Continue reading
Jen tři noce jsem v říjnu pobyl v Mastech a i toto málo stačilo, abych trochu zalitoval, že jsem si tu neudělal volno na celý měsíc. Středa i čtvrtek plné slunce a přitom nebylo vedro jak v září, takže se dalo být celý den venku, ležet na terásce, číst si, občas rozlousknout ořech… Tím, že jsem tu byl jen na tak krátce, tak jsem se ani nesnažil nic moc dělat z obavy, že bych to snad nestihl dokončit 🙂 Continue reading
Do Londýna jezdím často, ale většinou jsem v někde u Victoria Station nebo Paddingtonu, takže jsem se na Tower Bridge ještě nedostal a dokonce ho ani neviděl. To se konečně změnilo cestou ze školení, kdy jsem vystoupil na Fenchurch Street a potřeboval se dostat na Waterloo. Času opět moc nebylo takže jsem most víceméně přeběhl s tím, že si okolí více vyfotím až poletím za pár dní domů a ono potom pršelo, takže jsem nakonec vzal za vděk těmato pár fotkama. Continue reading
Každoroční pracovní školení se letos konalo v Southend-on-Sea kousek na sever od Londýna, hned u ústí Temže do moře. Už při pohledu na mapu zaujalo nezvykle dlouhé molo, které se ukázalo asi jako nejzajímavější místo celého města. Všude tu byla vidět zašlá sláva dob kdy Britové nelétali na dovolenou do Španělska a to, že bylo po sezóně dojem moc nevylepšilo. Continue reading
Za těch šest dní co jsem byl v Polegate u Eastbourne jsem se dostal jenom k jednomu trochu delšímu běhu a stihl jsem si i trochu zaplavat. Klient měl několikahodinovou seanci jen pár set metrů od moře v Eastbourne, takže jsem nic nevymýšlel a běžel po nábřeží a po nějakých pěti kilometrech se otočil a běžel zpátky. Počasí fajn, skoro žádný vítr a i docela dost sluníčka. Continue reading
První den jsem musel být u klienta na dvanáctou, což znamenalo odletět z Prahy o den dříve a strávit někde noc. Není sezóna, takže hotely ani nebyly moc drahé a kdybych nepřijel v jedenáct večer tak bych se býval byl ubytoval. Nicméně, platit hotel jen kvůli devíti hodinám, když jsou odsud jen kousek pěkné útesy, na kterých je spousta místa pro spacák a noc má být suchá, tak civilizovanej zatím ještě pořád nejsem. Našel jsem si místo pod stromem a kdyby nefoukal silný vítr, tak bych si neměl na co stěžovat. Ráno mne probudili čtyři psi a v osm jsem už byl na cestě do Polegate.
S čistým časem 46:46 bych byl ještě v srpnu nespokojen, ale vzhledem k téměř žádnému tréningu a kvůli sladké jablečné šťávě snad rekordní váze (74kg) jsem byl nakonec spokojen. Množství lidí zas až takovej problém nebyl. Bylo pěkně slunečno a jelikož jsme s tátou z Letňan dorazili s více jak hodinu před startem, tak jsem se ještě na půl hodinky pěkně natáhl na trávu. Pak jsem šel odevzdat baťůžek a trochu se rozhýbat no a zničehonic už čas nebyl a já se do chumlu na startu zamíchal až dvě minuty před výstřelem. Začlenil jsem se před vodiče na 55 minut, takže jsem po celou dobu někoho předbíhal. Tak jako pokaždé bylo na prvních dvou kilometrech celkem těsno, rozdílem oproti předešlým ročníkům byla spousta lidí i na dalších kilometrech. Vodiče na 50minut jsem předběhl až v Dolních Počernicích a to už jsem si byl celkem jistej, že to do padesáti stihnu a katastrofa to tedy nebude.
Celé září padají na sadě jablka. Plus minus to vychází alespoň na jednu velkou přepravku týdně a to počítám jen pěkná, nahnilých a červivých je ještě asi tak jednou tolik. Je neuvěřitelné kolik se toho na větve vejde.
Na moštování jsem letos vůbec neměl náladu a tak jsem jablka zpracovával do dření. První várka byly jen rozmixovaná povařená jablka do kterých jsem přidal cukr, dva bílky a trochu citrónu a skořice. Jablečný vývar jsem přelil do demižónu a přidal k němu kvasinky ve sladkém nálevu a jsem zvědav co z toho bude. Do druhého jablečného hrnce už jsem dal méně vody, jablka ani necedil a přidal sáček pudingu. Následovalo ještě několik hrnců a z každého jsem do misek a později do kelímků, vyléval něco jiného, takže v mrazáku je teď banánová, kiwiová, kakaová, kokosová a dvě vitacitové. Ve stejnou dobu kdy se mrazák naplnil mne to i přestalo bavit. Naštěstí přijeli rodiče a zpracovali další velkou část.
Ořechy padaly méně, ale v noci, před kterou spadly teploty a během ní někde i elektrické vedení, to dohnaly. Pod ořechem nebylo místo kam šlápnout bez křapnutí pod podrážkou. Celkem to vyšlo na plnou velkou přepravku což je více než spadlo do té noci.
V úterý, kdy tu byla největší zima (na poli mírná jinovatka a přes den pod deset stupňů) jsem se vydal do sklepa pro brambory a nemohl jsem věřit jaké v něm bylo teploučko. To samé platilo i o jablečném sklepu, takže teď “vytápím” chodbu otevřenýma dveřma do sklepa 🙂
Pomalu už začíná padat i listí, to už ale bude spíše říjnová aktivita.
… a nevypadá to moc dobře. Ze srpnových plánů jak budu v září trénovat se toho moc nezrealizovalo. Mou nejčastější výmluvou bylo teplo nicméně dnes je 14stupňů se studeným větrem a přeháňkama takže zas trochu druhý extrém. Teď jsem se podíval na mé týdenní kilometry a je to tristní. Přelom srpen/září 21km poté 27,5 předminulý týden smutných 5km a ten uplynulý 39km. Před pár dny jsem běžel snad více jak po měsíci přes deset kilometrů a dalo mi to nepříjemně zabrat a asi budu rád, když to poslední zářijovou neděli zvládnu do padesáti minut. Jdu se obout a uvidím co půjde dohnat v těch posledních pár dnech.