Pro mé filmové pondělí jsem si tentokrát vybral Babovřesky. Hnedka první recenze na čsfd zněla takhle – “…v našem světe nekonečné relativizace se daří najít jeden pevný bod. Filmy Zdeňka Trošky jsou objektivně špatné a líbí se jenom lidem bez vkusu. …” Já předtím viděl jen jedničku a zdálo se mi, že to až taková katastrofa není. A tak jsem vyrazil. Continue reading
V pátek jsem si zašel do kina, které se pyšní tím, že je nejmenší v republice, nalézá se na Karlově náměstí a jmenuje se Mat. Je opravdu malé. Vejde se sem 46 lidí a bylo celkem plno. Volná byla jen první řada. Pár míst bylo volných i ve druhé, kde jsem seděl já. Trochu jsem se bál, že budu moc blízko, ale nakonec to bylo v pohodě. Continue reading
Při čekání na autobus na letiště, jsem měl asi tři hodiny prostoj a tak jsem si zašel do blízkého Muzea Bank of England, britské centrální banky. Vstup byl zdarma a nebyli tam skoro žadní lidé. Největší atrakcí, na kterou jsem se také nejvíc těšil, je možnost si potěžkat zlatou cihlu zlata. Continue reading
Na Americkýho snipera bych asi určitě sám od sebe nešel, ale jako doprovod jsem si do sedačky kina sedl. Téma americkýho vojáka v Iráku mne nějak moc nelákalo, ale byl jsem zvědav, jak se s tím Clint Eastwood, jako režisér, popasuje. Jeho předchozí filmy – Dopisy z Iwo Jimy a Gran Torino se mi totiž líbily. Bohužel už asi po čtvrt hodině mi bylo jasné, že toto nebude ten případ. Continue reading
Během mých podzimních návštěv Britského muzea toho bylo k vidění tolik, že jsem to prostě nestačil zpracovávat a tak se tu občas něco z toho období ještě objeví. Jako první přichází na řadu exhibice Money. V jedné místnosti tu byly ukázky platidel od starověku až po současnost. Continue reading
A mám tu další rekapitulaci. Při organizaci 2700ks fotek z minulého roku pro jejich zazálohování mne napadlo, že bych z každého měsíce mohl vybrat jednu a udělat tak menší shrnutí. V některých měsících by se dalo použít fotek víc a v některých byl zase trochu problém vůbec nějakou najít. Nakonec z toho ale podle mého vznikl pěkný “rok 2014 v kostce”. Continue reading
Kdybych měl čísla na chlubení, tak už jsem je dávno napsal, jelikož se ale nějaké zlepšování nekonalo, tak jsem si říkal, jestli se o to vůbec dělit. Závazek padesáti kilometrů týdně jsem, až na vyjímku při dovolené, dodržoval po celý rok, takže s tímto spokojenost. Minimum splněno. Dvě nejdůležitější čísla se oproti loňsku ale zhoršila. Uběhl jsem méně a Běchovice jsem měl pomalejší. Continue reading
Dneska tu celý den svítilo sluníčko a skoro ani nefoukalo, prostě takové jaro. Dílem díky tomu, že rok 2014 byl nejteplejší od doby co v Anglii měří teplotu (17.století), hlavně však díky cornwallskému mikroklimatu tu bylo dokonce vidět i pár květů. Zatímco je tedy v Čechách bílo nebo (v horším případě) šedo, tak tady je to mírně barevnější. Na sníh už se ale domů těším, jestli teda bude. Continue reading
Příběhy vysídlování celých rodin za nacistického Německa jsou obecně známé, ty z té samé doby ze sovětského Ruska už méně. Knížka Between Shades of Gray popisuje právě jeden takovýto osud jedné litevské rodiny. Veselé čtení jsem nečekal a ani se mi ho nedostalo, za to zase o trochu víc rozumím té obrovské averzi Pobaltí vůči Rusku a také jsem se naučil nové ruské slovíčko – davai. Continue reading
To, že se první den v roce půjdu proběhnout jsem považoval za samozřejmé. S plaváním jsem si už tak jistý nebyl. Dvě rána zpátky tu totiž byla všude jinovatka a nad zátokou se povalovala lehká mlha, což mne celkem zaskočilo. Podle satelitů měla voda téměř deset stupňů. Včerejší ráno bylo pro změnu slunečné a aspoň o pět stupňů teplejší, což mi dodalo trochu odvahy a já začal tělo mentálně připravovat na dnešek. Continue reading