Jsa v podhůří Orlických hor, rozhodl jsem se, že se vyběhnu podívat na Velkou Deštnou. Abych to neměl zas tak těžké, tak jsem autem dojel až do Jedlové v Orlických horách, která je jen kousek od Deštného. Byl to tak můj první běh, na který jsem si vezl zadek v autě. Původně jsem měl v plánu udělat kolečko, které značí Stezka Okolím Deštného. Ta měla mít při zběžném pohledu do mapy v telefonu asi deset kilometrů.
Omlouvám se za “Stew”, ale opravdu nevím jak se to překládá. Ve slovníku se dozvídám, že jako dušené, podusit. To se mi k tomuhle receptu vůbec nehodí. Dušenou tykev (dýni) si totiž představuji úplně jinak. Když angličani dělají stew, tak maj vždycky velký hrnec a hážou tam všechno možný, takový jejich eintopf. Aintopf je už vlastně skoro české slovo a tak by se tomu dalo říkat tykvový aintopf. Jen nevím jestli mám psát eintopf nebo aintopf, slovník cizích slov totiž uvádí obě varianty. Continue reading
Po roce jsme se opět, tentokrát pouze ve třech, vydali na listopadovou procházku. Zatímco loni jsme mířili na východ tak letos jsme zamířili na západ, k Vltavě. Počasí nebylo nijak super, mlha vyrušila jakýkoli výhled, ale naštěstí nepršelo. Continue reading
Noční vlak z Cornwallu přijel do Londýna o půl šesté ráno za úplné tmy a hlavně za docela slušné zimy. Do sedmi jsem tedy čekal na nádraží a pak jsem se potřeboval nějak zabavit, než mi v jedenáct pojede autobus do Prahy. Místo obvyklé trasy metrem z Paddingtonu na Victorii jsem se tedy rozhodl pro chúzi. Nejkratší i nejhezčí cesta vedla přes Hyde Park, kde jsem ještě nebyl. Continue reading
Přes léto jsem se do Edenu vůbec nedostal a ani se mi tam moc kvůli davům návštěvníků nechtělo. Listopad leží už definitivně mimo sezónu a jelikož jsem nějak potřeboval strávit čas při čekání na noční vlak do Londýna, tak tato návštěva byla jasnou volbou. Jelikož jsem nijak nespěchal, tak jsem se do areálu dostal až těsně před třetí, abych zjistil, že dómy zavírají už o půl páté. Moc času tu tedy nepobydu, holt se už brzy stmívá. Continue reading
Dneska jsem si tak běžel po nábřeží a najednou vidím borderku, jak stojí ve vodě a kouká na hladinu. Trošku jsem zaostřil, abych zjistil proč a výsledkem byl kus větve, kterou ji asi páníček hodil, a který odmítaly vlnky vyplavit na břeh. Větývka zůstávala sice u břehu, ale v takový vzdálenosti, že to pro borderku bylo moc hluboko, ale zároveň na dosah. Muselo to pro ní bejt dost frustrující. Continue reading
Dneska jsem ve městě viděl pěknou malou červenou trojkolku. Do podzimního počasí nějak nezapadala, spíš z ní vyzařovala slunná Itálie nebo Kalifornie. Parkovala v prudkém kopci a tak mi nijak nevadilo přerušit běh a udělat tři fotky. Continue reading
Po pár týdnech jsem se v pátek opět přesunul do jihozápadního cípu Anglie. Počasí tu je stejně mizerné jako u Severního moře. Vítr sice není tak studený, ale zato tu častěji mží. Prý to tu tak bude až do jara… Continue reading
Včera jsem poprvé dělal smaženou slaninu. To je věc u tadytý práce. Nejenom, že se člověk podívá na místa, kam by se sám od sebe nevydal, ale také vaří něco, co by ho pro sebe ani nenapadlo. Možná to někoho inspiruje k anglický snídani, já vajíčko ani fazole dělat nemusel a byla to večeře. Continue reading
Tak to zas nebylo tak strašný, teda aspoň tady. Ráno jsem (kolem šesté) při pohledu z okna viděl, že vzduchem nic nelítá, i když teda fučelo pěkně a tak jsem zase zalezl do postele. Potom jsem akorát posbírát nepořádek kolem odpadků a to bylo všechno. Záhadně den poté přestal, až do teď, fungovat internet a s ním spojený telefon přes kabel (stejný princip jako UPC), televize kupodivu šla. Na jiných místech to bylo asi krapet horší, spousta domácností stále ještě nemá elektřinu, protože servisáci stále (už třetí den) odstraňují větve a spadané vedení. Continue reading