Oproti červnu jsem tentokrát opravdu neměl náladu na strmá stoupání a tak jsem povětšinou volil k běhu 10,5km kolečko směrem na západ od Ruthinu. Do protějších kopců jsem nevyrazil ani jedinkrát. Kupodivu se mi zdálo, že tu tentokrát mnohem méně pršelo. Přes den snad vůbec,v noci jen párkrát a ještě k tomu drobně. Continue reading
V červenci, na začátku mé hlavní letošní plavecké sezóny, jsem si uvědomil, že přes poškrábaná skla už toho moc nevidím a je čas koupit nové. Asi měsíc poté se mi někde povedlo škrábnout pravé sklo na normálních brýlích, což ve finále znamenalo nové brýle a když už jsem kvůli nim trávil půlden ve městě, tak jsem přikoupil ještě triko a bundu. Continue reading
V půlce srpna jsem měl téměř celotýdenní volno a vyrazil vlakem do Penzance, abych se prošel po Coast Path (Pobřežní cestě) do St.Ives na severním pobřeží Cornwallu. Úsek by se dal zvládnout třeba i za čtyry dny, ale já jednak nechtěl (a ani nemusel) spěchat a druhak jsem chtěl mít rezervu pro případ špatného počasí, které je tu vždy loterií. Continue reading
Klient trávil víkend na punkovém festivalu New Rose kousek od Penzance a jelikož měl doprovod, tak jsem měl mezi čtvrtou a jedenáctou osobní volno. Oba dva dny jsem si tak vyzkoušel plavání na dohled St.Michaels a večer jsem se pak zašel podívat na pár skupin. Festival měl jen jednu stage a byl takovej rodinej. Přítomny byly všechny věkové skupiny, od malejch dětí po šedesátníky a vůbec tu nebyly přemrštěné ceny. Třeba čaj tu stál jednu libru, což se v přepočtu (Kč 32) může zdát hodně, ale levnější jsem v Anglii ještě neviděl. Ze skupin jsem slyšel třeba Culture Shock nebo English Dogs. V neděli odpoledne už jsem měl odběháno a tak jsem se na pláž vypravil pěšky a vzal s sebou i foťák. Continue reading
V sobotu jsem byl jako doprovod na rally k podpoře Jeremyho Corbyna v Heartlands mezi Redruthem a Camborn. Žádná divočina to nebyla, jen pódium, na kterém se vystřídalo pár řečníků. První (asi) čtyři byli normální lidi, poprvé před mikrofonem, kteří se podělili o své životní příběhy plné (“)sociální nespravedlnosti(“), pak vystoupil Jeremyho manager s projevem a také s apelem na příspěvky na kampaň, která je před volbama šéfa socialistů v plném proudu a na závěr Jeremy Corbyn, jakožto hlavní hvězda programu. Continue reading
Tímto se ještě vracím do Walesu, kde jsem měl mezi pracema čtyry dny volné. Místo toho, abych jel na otočku domů, což mi připadlo jako blbost, jsem se raději vydal pěšky na vlakové nádraží. Z Ruthinu jsem šel stejně jako jsem běhal a na kopci se napojil na Offa′s Dyke Path. Ta na své jižní polovině kopíruje historickou hranici Walesu, kterou Offa v osmém století (snad) jako první vytyčil, severní část se pak od této hranice trochu odklání. Časově to vycházelo naprosto v pohodě a tak jsem chtěl poté ještě pokračovat den nebo dva po pobřeží. Nakonec jsem to ale nestihl a skončil hnedka po dojití k moři v Prestatynu. Continue reading
Od pátku tu bylo krásné slunečné počasí, obloha téměř bez mráčku, žádný vítr, prostě léto. Teploměr se tedy ve stínu vyšplhal “jen” na 21°C, ale pocitově bylo mnohem tepleji. V poledne jsem třeba věšel venku prádlo a těch pár minut stačilo, abych se těšil zpátky do baráku. Ráno pak, protože mám jedno okno na východ, se probouzím rovnou do 25°C. Rozhodně si ale nestěžuju a veder využívám k najetí do plavacího rytmu. Ráno je moře chladnější a na pláži není tolik lidí, večer je voda příjemná, ale zas v ní plave víc bordelu. Dneska odpoledne už se objevila oblačnost a mírně sprchlo, takže návrat do normálu 🙂 V neděli, při západu slunce, jsem se dostal na pláž v Perranporthu, která je na severním pobřeží Cornwallu a byla to paráda. Do vody jsem sice nelezl, protože na koupání to tam moc není, ale procházka na pláži stačila. Dětem tu prázdniny začínají teprve dneska a tak je posledních pár dnů asi pěkně navnadilo. Toliko povídání, dále už jen fotky. Continue reading
Ještě než jsem opustil Ruthin, tak jsem využil vzácně slunného podvečera, abych si vyfotil hezké baráčky, které tu byly k vidění. Continue reading
Při jednom z běhů mimo velké kopce jsem se na zpáteční cestě stavil na místním hradě. Ze dvorku na něj máme celkem pěkný výhled, ale za první dva týdny jsem se k němu ještě nepodíval. Celkem pěkný, ne moc velký areál, který zpestřovalo pokřikování pávů. Je tu i hotel, spa a restaurace, jehož personál jsem krapet litoval, protože poslouchat pávy celý den musí být na zbláznění. Koho by zajímala historie, tak hrad tu byl založen roku 1277 Edwardem I., v roce 1400 dobyt Owainem Glyndwrem a od roku 1646 pustl. Ten dnešní hrad se začal kolem stavět v roce 1826. Dále už fotky. Continue reading
Moel Fenlli je 511 metrů vysoký kopec asi dva kilometry od Moel Famau. Místo toho, abych na parkovišti v průsmyku zabočil do leva, dal jsem se v pravo. Krpál neskutečnej, na jednom místě vylepšenej prudkýma schodama, takže jsem se o běh ani nepokoušel a podstatnou část vyšel pěšky. To bylo poslední červnovou neděli. Pak se mi do kopců moc nechtělo a zpět jsem se dostal teprve včera. Místo lezení na vrchol jsem raději volil cestu vinoucí se okolo, která už by se uběhnout asi dala (nejvyšší bod 460m), ale jelikož mi úplně neklapalo trávení, tak i tentokrát jsem přecházel do chůze. Continue reading