Před týdnem jsem se dostal do Rotherhamu, který sousedí s mnohem známnějším Sheffieldem, ze kterého jsem také do Rotherhamu došel. Co se běhacích tras týče, tak jsem moc odvážný nebyl a běhal stále stejnou. Podél kanálu, otočka a zase zpátky. Žádné kolečko. Trošku se lišilo místo obratu, takže běhy byly mezi 8-11km, tím ale variabilita končila. Continue reading
Jeden z restíků, které mi sem chyběly dopsat je i Hestercombe. Jedná se o rozlehlou zahradu (park) kolem jednoho panského domu v Somersetu. Už to jsou tři měsíce co jsem toto místo navštívil, takže žádné čerstvé dojmy tu nebudou. V nejbližším okolí domu byla kvetoucí zahrada, která postupně přecházela v park, který se vinul do kopce a jelikož ani dům samotný nebyl úplně v ďolíku, tak tu byl i celkem pěkný výhled do dáli. Continue reading
Předminulý týden jsem měl celý den na přestup mezi autobusy v Paříži a využil ho k návštěvě Versailles. Než jsem dojel do Paříže, tak jsem přecházel v Londýně z nádraží Euston na Victorii, což byla (překvapivě) celkem příjemná procházka. Byla sice už tma, ale i tak jsem v centru poznával místa, kde jsem předloni běhával. Po Versailles se mi už s baťohem chodit nechtělo (možná by mne tam kvůli bezpečnosti ani nepustili) a tak jsem ho nechal v úschovně na nádraží Austerlitz, kde jsem si dal croissant a kafe k snídani a odkud jel přímý vlak (3,55€) až do Versailles, kde jsem měl v plánu zajít do parku a na panství (statek) Marie Antoinetty. Samotný palác jsem se z časových důvodů rozhodl vypustit. Continue reading
Oproti červnu jsem tentokrát opravdu neměl náladu na strmá stoupání a tak jsem povětšinou volil k běhu 10,5km kolečko směrem na západ od Ruthinu. Do protějších kopců jsem nevyrazil ani jedinkrát. Kupodivu se mi zdálo, že tu tentokrát mnohem méně pršelo. Přes den snad vůbec,v noci jen párkrát a ještě k tomu drobně. Continue reading
Na napsání sem čeká už celkem dost příspěvků, takže těch několik dalších bude takovým vypravením do nedávné minulosti. Začnu od toho nejčerstvějšího. V pondělí jsem byl v Paříži a k návštěvě si vybral bývalou železniční trať, která je nyní přeměněna na pěknou parkovou procházku. Dovede Vás od Bastily až za hranice Paříže, do pět kilometrů vzdáleného parku Bois De Vincennes. Jasně, v Paříži je toho asi k vidění mnoho zajímavějšího, ale já měl Viadukt víceméně po cestě, protože jsem se potřeboval dostat od Východního nádraží, kde mne vysadil Žlutý autobus z Prahy, k nádraží Bercy, odkud mi jel další autobus do Londýna. Continue reading
V půlce srpna jsem měl téměř celotýdenní volno a vyrazil vlakem do Penzance, abych se prošel po Coast Path (Pobřežní cestě) do St.Ives na severním pobřeží Cornwallu. Úsek by se dal zvládnout třeba i za čtyry dny, ale já jednak nechtěl (a ani nemusel) spěchat a druhak jsem chtěl mít rezervu pro případ špatného počasí, které je tu vždy loterií. Continue reading
Klient trávil víkend na punkovém festivalu New Rose kousek od Penzance a jelikož měl doprovod, tak jsem měl mezi čtvrtou a jedenáctou osobní volno. Oba dva dny jsem si tak vyzkoušel plavání na dohled St.Michaels a večer jsem se pak zašel podívat na pár skupin. Festival měl jen jednu stage a byl takovej rodinej. Přítomny byly všechny věkové skupiny, od malejch dětí po šedesátníky a vůbec tu nebyly přemrštěné ceny. Třeba čaj tu stál jednu libru, což se v přepočtu (Kč 32) může zdát hodně, ale levnější jsem v Anglii ještě neviděl. Ze skupin jsem slyšel třeba Culture Shock nebo English Dogs. V neděli odpoledne už jsem měl odběháno a tak jsem se na pláž vypravil pěšky a vzal s sebou i foťák. Continue reading
Tímto se ještě vracím do Walesu, kde jsem měl mezi pracema čtyry dny volné. Místo toho, abych jel na otočku domů, což mi připadlo jako blbost, jsem se raději vydal pěšky na vlakové nádraží. Z Ruthinu jsem šel stejně jako jsem běhal a na kopci se napojil na Offa′s Dyke Path. Ta na své jižní polovině kopíruje historickou hranici Walesu, kterou Offa v osmém století (snad) jako první vytyčil, severní část se pak od této hranice trochu odklání. Časově to vycházelo naprosto v pohodě a tak jsem chtěl poté ještě pokračovat den nebo dva po pobřeží. Nakonec jsem to ale nestihl a skončil hnedka po dojití k moři v Prestatynu. Continue reading
Od pátku tu bylo krásné slunečné počasí, obloha téměř bez mráčku, žádný vítr, prostě léto. Teploměr se tedy ve stínu vyšplhal “jen” na 21°C, ale pocitově bylo mnohem tepleji. V poledne jsem třeba věšel venku prádlo a těch pár minut stačilo, abych se těšil zpátky do baráku. Ráno pak, protože mám jedno okno na východ, se probouzím rovnou do 25°C. Rozhodně si ale nestěžuju a veder využívám k najetí do plavacího rytmu. Ráno je moře chladnější a na pláži není tolik lidí, večer je voda příjemná, ale zas v ní plave víc bordelu. Dneska odpoledne už se objevila oblačnost a mírně sprchlo, takže návrat do normálu 🙂 V neděli, při západu slunce, jsem se dostal na pláž v Perranporthu, která je na severním pobřeží Cornwallu a byla to paráda. Do vody jsem sice nelezl, protože na koupání to tam moc není, ale procházka na pláži stačila. Dětem tu prázdniny začínají teprve dneska a tak je posledních pár dnů asi pěkně navnadilo. Toliko povídání, dále už jen fotky. Continue reading
Při jednom z běhů mimo velké kopce jsem se na zpáteční cestě stavil na místním hradě. Ze dvorku na něj máme celkem pěkný výhled, ale za první dva týdny jsem se k němu ještě nepodíval. Celkem pěkný, ne moc velký areál, který zpestřovalo pokřikování pávů. Je tu i hotel, spa a restaurace, jehož personál jsem krapet litoval, protože poslouchat pávy celý den musí být na zbláznění. Koho by zajímala historie, tak hrad tu byl založen roku 1277 Edwardem I., v roce 1400 dobyt Owainem Glyndwrem a od roku 1646 pustl. Ten dnešní hrad se začal kolem stavět v roce 1826. Dále už fotky. Continue reading