Původně jsem sem chtěl dát jen několik fotek Prahy, které jsem cvakl při noční procházce na vlak, ale pak, pod vlivem čtení Čapkovy knížky, jsem dostal psavou náladu a tak vzniklo toto. K Čapkovi to má daleko a fotky, které kvalitou nejsou nic moc, nesouvisí úplně s textem. Ve zkratce se jedná o popis cesty z Londýna, přes Gatwick do Prahy a pak dále na Moravu.
Ještě jednou z Cirencesteru. Poslední den, před tím než mi jel vlak, jsem měl volné odpoledne. Už od prvních dnů tady, jsem si plánoval, že ho využiji k projití se městem a návštěvě místního venkovního bazénu. Počasí vyšlo náramně. Slunečno, možná o krapínek větší teplo než příjemno, to se ale dalo řešit přechodem do stínu. Po pár hodinách kartu ve foťáku obsadila kupa nových fotek s jejihž částí se tu dále pochlubím. Continue reading
Aby to tu nebylo samé běhání, tak tady je knížka o turistice 🙂 Pěší tůra do Santiaga je snad nejprofláklejší dlouhé putování v Evropě. Připadá mi, že se na ni vyávají povětšinou lidé, kteří mají různé osobní problémy a doufají, že se jich tu zbaví. Podle toho, co je slyšet, to nejsou prázdné naděje a opravdu to funguje. Tyhle příběhy lákají různá esoterická “individua”, mezi které očividně patří i autorka. Většina textu je naštěstí normální a různé “síly” tak působí spíše jako koření, které dodává knížce osobitost. Continue reading
Opět další dlouhý běh. To že se mi ve dvou týdnech podaří si dvakrát zaběhnout 21km jsem opravdu nečekal. Předem přichystanou trasu jsem neměl a tak jsem běžel podle nálady, někde odbočil, někde ne a párkrát jsem se i vracel. V plánu jsem měl jen zastavení se u římského amfiteátru, který je hnedka vedle města, jinak to bylo nazdařbůh. Podvečerní sluníčko slibovalo pěkné fotky a tak jsem vzal i foťák. Continue reading
V pondělí tu bylo volno, klient byl na pozdním obědě s rodinou a já tak měl asi hodinu na běh. Až do teď jsem měl možnost vyběhnout jen večer, což mi zapovídalo návštěvu místního parku, který zavírá už v pět odpoledne. Hodinky ukazovaly půl páté a volba tak padla právě na něj. Cestu zpátky jsem volil přes město a jelikož jsem si tentokráte vzal foťák, tak nebudou chybět ani fotky. O těch to bude především, protože žádná veselá historka se mi cestou nepřihodila a osm kilometrů s četnýma pauzama za nějaké rozepisování také nestojí. Continue reading
V pátek večer se mi naskytla šance vypadnout na delší dobu z baráku a já ji využil na běh směrem k jezerům (nebo rybníkům?) na jih od Cirencesteru. Zběžným pohledem na mapku v mobilu to vypadalo na něco kolem patnácti kilometrů a tak jsem si s sebou vzal i plavky, protože šance, že bych se do konce měsíce podíval opět takhle daleko moc velké nejsou a já si potřeboval odbýt květnové plavání. Předminulý týden jsem se sice pár minut cákal ve Zlatém potoce, ale to byla opravdu nouzovka. Jak nadpis napovídá, tak trasa nakonec byla krapet delší a na konci mi hodinky ukazovaly 21km. Do půlmaratónu tedy ještě pár metrů chybělo, zas takovej puntičkář ale nejsem 🙂 Continue reading
Kvůli práci prokládané s dovolenou jsem se do Čech letos dostal poprvé až v půli května. V plánu jsem měl, krom navštívení nejnovější členky rodiny, hlavně si pěkně odpočinout. Ač to asi odporuje důvodu dovolené, tak já si při ni, již tradičně, moc neodpočinul a tak mi připadlo, že jsem téměř půlrok v nepřetržitém záběru. Víkend jsem ještě strávil těžce pasivně na gauči u televize, ale pak už se u mne začala opět probouzet aktivita a já věnoval následujících pár dní aktivitám tvůrčím i repetetivním v tempu rekreačním. Vyběhnout se mi podařilo jen dvakrát. Jednou z hladu na nákup a podruhé (abych nemusel zapínat velký bojler) k potoku na vykoupání, celkem pouhopouhých 10km. Continue reading
Věděli jste, že v Británii existuje Cloud Appreciation Society (Společnost pro docenění mraků)? Jestli ne, tak asi ani neznáte Gavina Pretora-Pinneyho, který ji založil a také sepsal Průvodce pozorovatele mraků. Knížka je očividně psána jako úvod do tématu a tak jejím cílem není jen popsání různých skupin mraků, ale i zaujmutí čtenáře, aby ho dané téma chytlo. Jelikož je psána čtivě s mnoha humornýma pasážema, tak ani já jsem neměl problém ji dočíst celou až do konce. Vedlejší efekt byl (a stále je), že mnohem více zvedám zrak k obloze a koukám, co se na ni zrovna prohání. Continue reading
Abych se ke klientovi dostal ještě dopoledne a zároveň mohl jet levným autobusem z Prahy, tak jsem musel vyrazit do práce o den dřív. K této variantě přispěl i fakt, že klient bydlí poblíž Cotswolds a tato oblast je často zmiňována jako jedna z nejhezčích v Anglii. Měl jsem v plánu, místo jízdy taxíkem, dojít z vlakové zastávky v Kemble do Cirencesteru pěšky, což přímo po silnici je asi jen 5km, ale dá se zvolit i zacházková varianta a natáhnout to třeba na dvacet. Plány se začaly trochu bortit, když jsem z vlaku vystoupil do jemného deštíku a jelikož tu očividně pršelo už delší dobu, tak i veškerá tráva na loukách byla mokrá a kde se nešlo trávou, tam bylo bahýnko. Půlku cesty jsem tedy nakonec zdolal po přírodním povrchu a druhou po asfaltu, vyšlo to asi na 10km. Continue reading
Tak jsem zavítal do kina na opěvovanou Knihu džunglí. Objektivně asi opravdu hezký film, kde snad jen konec byl takový odfláklý, subjektivně ale naprostá katastrofa. Na filmy natočené podle knižní předlohy kterou jsem četl, se opravdu snažím nechodit (např. Hobit, Pí a jeho život, Marťan) a tentokráte jsem si drsně připomenul proč. Naprosto rozdílný děj a velmi často i charaktery postav mne natolik rušily, že jsem odcházel rozladěn nad tím, co to ten Disney provedl. Původní disneyovku jsem neviděl, ale knížce se to, až na jména, rozhodně nepodobá. Chcete-li si teda tento film užít, tak si rozhodně nečtěte knížku, pak budete nejspíše spokojeni. Continue reading