Čaj, čaj a zase čaj. Tak by se dala popsat minimálně první půlka dne. Projevilo se to i na paměťové kartě foťáku, kde nechybí, čajové plantáže s horama (i bez nich) na horizontu, čajové plantáže s pracujícími (i odpočívajícími) lidmi, detaily čajovníku či prodejce čaje. Mezi plantážema byly i meruňky (nebo meruňkovníky?), které zrovna měly malé zelené plody, fotogenické květy jsem tedy nestihl a na barevné zralé ovoce je ještě brzy. Continue reading

Původně jsem chtěl pro posun k jihu, alespoň jeho části, využít jednu malou vedlejší silničku, ale přes den byl takovej dušák, že jsem raději zůstal na hlavních. Riskovat nějakej tankodrom se mi totiž fakt nechtělo. Myslel jsem si, že opar kolem poledne trochu umizí, ale vydržel celý den. Pozitivem bylo, že alespoň bránil slunci ve vytvoření opravdové pece, i takhle to ale bylo trápení. Situace se zlepšila až po západu slunce, což jsem už ani nečekal. Continue reading

Kdyby tady byly fotky, tak je to tu samá zelená. Celý den rýžová políčka, která byla v pozdějším odpoledni zpestřena čajovníky. Počasí příjemnější než včera, takže celkově hezkej den. Continue reading

Jsem naprosto uvařenej. Sice jsem se smočil v přehradě, to už ale bylo největší vedro pryč. Hlavním znakem dneška, krom toho tepla, byly drdoly. Snad na každé ženské hlavě jeden byl. Většinou na vrchu hlavy, takže s nasazenou přilbou vypadaly trochu komicky. Spím v In Ongu, což je městečko kousek od hráze, na kterou se podívám na hráz.
Zítra směr severovýchod. Continue reading

V noci spadlo jen pár kapek, ale i tak jsem byl rád za střížku, protože jsem ráno nemusel sušit, ať už od deště nebo rosy, mokrou plachtu. To mi umožňilo být už v sedm na cestě. Komplikace na vozovce zapřičinily mé pozdější dojetí do Sin Ho. I kvůli parnu jsem po poledni zařadil více jak hodinovou pauzu, kterýžto čas mi pak chyběl, abych v klidu za světla dojel do Tuan Giao, kam jsem dorazil před sedmou, v čase, kdy už byla tma. Našel jsem si místo v pošťáckém hotýlku a tím završil zatím nejdelší den na severu. Continue reading

Dnešní vývoj nálady byl vzestupný. Ráno, kdy mne ještě stále trápila ztráta krabičky s paměťovýma kartama, kdy jsem k nosiči připevňoval včera definitivně odpadlý vrchní kryt řetězu, kdy jsem projížděl studeným mrakem a kdy jsem bez úspěchu zastavil u šesti bankomatů, přešlo do večera, kdy už jsem měl v kapse vybranou hotovost, ve foťáku slušné fotky, opravenou motorku a ještě sms v telefonu, že jsem strejda.
Continue reading

Chtěl jsem začít jinak, ale teď jsem zjistil, že nemám krabičku, kde jsem měl sd kartu, pomocí které jsem přenášel fotky z foťáku do telefonu a pak sem. V průběhu dne byly mé věci přesunuty z půdy do přízemí a tak je možné, že na ni teď spí nově příchozí anebo, to je asi pravděpodobnější, mi někde vypadla. Divnej zvuk jsem slyšel na vrcholu Fansipanu a tak se asi odkutálela někam ze srázu. Dnes a asi i po zbytek dní tedy bez fotek 🙂 Naštěstí už pak v ní byly jen prázdné karty, takže škoda jen finanční a ne emoční. Continue reading

První půlka pobytu na severu utekla nějak rychleji (pravda, byla o pár dní kratší) než ta na jihu. Jak jsem měl tehdy pocit, že nestíhám, tak teď mi připadá, že mám časovou rezervu. Co jsem si včera naplánoval to jsem si i splnil, takže jsem projel městečkem Sapa a ubytoval se u lidí v blízké vesnici. Continue reading

Prvních 10km bylo teda fakt něco. Naprosto rozbitá silnice a prudké stoupání stály za tím, že mi tento úsek zabral asi čtyřicet minut. Na vrcholu průsmyku se ale naštěstí situace naprosto změnila a jelo se nádherně. Po okolí zase terasovitá políčka. Trh jsem nakonec nenašel, ale i projížďka po okolí stála za to. Dojel jsem do Muong Khuong, kde jsem strávil celkem dost času hledáním ubytování. Našel jsem tři nha nghi, dvě neměla místo, jedno bylo drahé a tak jsem skončil v nha tra v pokoji bez okna a plísňovým odérem. Continue reading

Dnešek by šel vzdálenostně rozdělit na dvě části. Prvních 90km povětšinou po rovné silnici a druhých 90km serpentýnama. Zatímco první část mi zabrala něco přes dvě hodiny (i s pauzama, jako třeba na tři výborná rajčata co jsem si koupil u cesty), tak druhá pět. V noci trochu sprchlo a přes den se pomalu vyjasňovalo, i když modré oblohy jsem se tentokrát nedočkal. Continue reading