Takovej rozpačitej den to dneska byl. Nic nebylo nějak extra špatně, ale ani mne nic nenadchlo. Problém je, že jsem se stále nepřepl z přesunovacího režimu do dovolenkového. Jinými slovy, stále se soustředím spíš na dostání se z bodu A do bodu B než na to, co je mezi nima.
Continue reading
Opět zpátky ve Vietnamu. Po Paříži, Dóhá a Bangkoku jsem totiž konečně přistál v Hanoji. Na všech letištích šlo vše hladce, nikde žádné fronty, což potěšilo. Původně jsem si myslel, že z Hanoje hnedka vyrazím ven, ale už při letu z Dóhá jsem se rozhodl tu přespat. Nakonec jsem si nestačil ani půjčit motorku. Continue reading
Tři týdny utekly jako voda a zítra už zase odlétám do Vietnamu. Tentokrát z Paříže a do Hanoje. Pokud mne teda nezdrží nějaká dodatečná bezpečnostní opatření a stihnu letadlo. Místo naplánovaného týdnu na přípravu trasy jsem to vše nechal na poslední chvíli, takže jsem měl poslední dva dny co dělat. Vypadá to na samé kopce a rýži. Vyjímkou bude zátoka Ha Long, kde to bude samej ostrůvek. Sever bude nejspíše deštivější než jih a tak jen doufám, že to mou cestu moc neovlivní. Dneska ráno jsem ještě narychlo zbastlil video z mé návratové cesty do Saigonu. Na titulky nezbyl čas, ale jsou to poslední dva dny na cestě. Continue reading
Původně to v neděli vypadalo na standartní běh Falmouthem, ale jelikož jsem se neplánovaně dostal do St.Austellu, tak jsem se proběhl tam. Zamířil jsem k moři, do městečka Charlestown a pak pokračoval kousek po pobřeží, abych se pak přes pastviny vrátil zase do města. Vyšlo to na deset kilometrů, což bylo dokonce o kilometr víc než jsem potřeboval. To, že jsem tudy šel před téměř třema lety s krosnou, jsem si uvědomil až po pár kilometrech. Tentokrát mi počasí přálo. Continue reading
Další knížka kterou jsem měl rozečtenou měsíce. Jak už název trochu napovídá, tak je o taktice a rozestavění hráčů při fotbale. Bohužel je ale zajímavá jen ze začátku, pak už to byla nuda. Nikdy mi to nepřišlo, ale posunout jednoho hráče kousek vpřed či vzad je asi větší problém než to vypadá. Právě o tomhle je totiž popsáno celých 356 stránek, beztak ale nejsem o nic chytřejší. Continue reading
Po návratu z dovolené jsem měl celkem slušný týdení útlum, kdy jsem zvládl uběhnout 50km jen tak tak a hlavně při prvních dvou bězích byly nohy krapet překvapené a trochu si stěžovaly. Teď už je to lepší a tak jsem měl náladu si to i trochu zpestřit. Posledních několik desítek místních běhů jsem totiž měl po víceméně stejné trase (abych se vyhl blátu, tak jsem se držel na asfaltu a mířil po nábřeží k hradu a pak zpátky). No a jelikož je Cornwall jedním z hlavních producentů narcisek a já jsem zatím na žádném takovém poli nebyl, tak jsem se vydal nějaké nalézt. To znamenalo vyrazit na druhou stranu, pryč od města a pobřeží. Continue reading
Knížku s podtitulem When staying put is not an Option (Když je nerozumné zůstat) jsem začal číst už loni a to někdy v době, kdy vrcholila uprchlická krize. Není to nic dlouhého, ale nějak čtivé to není. Jedná se vlastně o návod jak opustit své bydliště v případě, že se něco pokazí. Oproti jiným SHTF autorům není Fernando v tomto oboru pohým teoretikem, protože se rozhodl s rodinou opustit rodnou Argentinu a emigrovat do Irska. Continue reading
Tentokrát už beze mne, který jsem v osm vzlétl z letiště a o pár minut později už byl mimo tvůj vzdušný prostor. Podařilo se mi nikde nebloudit, jen ulicí, kde byla půjčovna motorek jsem musel projet čtyřikrát, než jsem to našel. Asi i díky neděli byl pohyb po Saigonu bez větších problémů. Když se člověk pohybuje v proudu ostatních, tak ta situace také nevypadá tak drsně jak pro chodce. Continue reading
Úkol splněn nad očekávání, do centra Saigonu mi tak zbývá jen 50km, takže se zítra možná podívám trochu i po městě. Dneska to byla tak trochu rozlučková jízda. Měsíc ze začátku vypadal jako dlouhá doba a najednou zítra odlétám. Continue reading
Dlouhý a pěkný byl dnešní den. Kdybych měl čas tak tu, na úplném jihu, ještě alespoň den strávím. Ještě kolem poledne to vypadalo, že to do Ca Mau na pohodu stihnu a tak jsem se začal zajíždět, což mne dovedlo k pěkným místům, ale také nakonec vedlo k tomu, že jsem dorazil až v osm večer. Continue reading