Zatím se mi daří držet nastoleného jarního režimu. Energie sice krapet opadla, stále se ale ještě, i po dvanácti dnech, držím. Dokonce jsem si, v rámci fyzické přípravy na dovolenou, kde budu nejspíš krapet v časovém presu, zařadil do programu i vybíhání kopečků. Continue reading
Velmi milé překvapení mne čekalo dneska po poledni, v podobě, na můj průměr, velmi dobrého běžeckého tempa. A nebylo to tak, že bych se záměrně snažil o rychlost, ta se prostě zjevila. Oproti dvoum předchozím běhům na stejné trase z minulého týdne, jsem byl najednou v průměru o 40s na km rychlejší a to jsem ještě vyběhával kopečky, ve kterých jsem předtím přecházel do chůze a zastavoval stopky. Nakonec jsem nebyl spokojený pouze s tempem, ale i s načasováním, vešel jsem se totiž zrovna mezi kroupovou a dešťovou průtrž. Continue reading
Teda aspoň se o to dneska pokusím. Máme za sebou Popeleční středu, do Velikonoc tedy zbývá jižjen šest týdnů, já tu dokonce už viděl i rozkvetlou (asi) třešeň a tak není zas až od věci, začít si jaro dřív, než jak nám to astronomové spočítali. Continue reading
Žádná revoluční trasa to nebyla. Jednalo se vlastně o to samé, co jsem šel loni v dubnu, jen tentokráte jsem neodbočoval u zahrad, ale doběhl jsem až k řece Helford. Na druhé straně jsem to pak nevzal přímo domů, ale zaběhl jsem se až do centra Falmouthu. Jak jsem měl předchozí den volné odpoledne, tak dneska se jednalo o celý den. Continue reading
Od klienta v Ascotu jsem po noční pokaždé odjížděl do Wokingu, abych se vyspal. Po poslední noční to bylo trochu jinak. Auto totiž mělo zůstat v Ascotu a než abych vážil tříhodinovou cestu hromadnou dopravou, raději jsem se vyspal v autě a odpoledne se proběhl po okolí. Vlak k dalšímu klientovi mi jel až před půlnocí, takže času jsem měl hafo. Continue reading
Po přijetí z Londýna jsem hned od autobusu zamířil brzkým ránem do Zahru. Rodiče měli přijet až večer, biatlon začínal až po poledni a tak jsem držel basu se ségrou a šel si ještě lehnout. Po dvouhodinovém osvěžujícím spánku jsem vykoukl z okna, vánice ven moc nelákala. Cvakl jsem si fotku a než jsem si přenastavil foťák na delší expozici, aby byl vidět vítr, tak to už venku vypadalo klidně. Nazul jsem si tedy botky a vyrazil, na pro mne dost retro trasu, do Hostivaře a zpátky. Nijak jsem to neprotahoval a tak mi po doběhnutí hodinky ukazovaly sedm kilometrů, opravdu jen kolečko. Continue reading
Když se v Anglii objevím na nějakém novém místě, tak většinou nějaké dva dny trvá, než si najdu nějakou pěknou běžeckou trasu. Taková jistota bývají cesty podél vodních kanálů. Ty Britové začali stavět ještě před železnicemi a sloužily hlavně nákladní dopravě. Uhlí do továren, zboží do měst. Lodě byly původně taženy koňmi ze břehu a po těchto cestách právě rád běhávám. Ke kanálu Basingstoke to mám z baráku jen kilometr, což je super. Mezi výhody běhání podél kanálu patří – je to po rovince, nedá se zabloudit a nejezdí tu auta a přitom je celkem nízká pravděpodobnost bahna. Ve čtvrtek jsem běžel na západ a v pátek na východ. Celková délka vždy 20km. Continue reading
Kdybych měl čísla na chlubení, tak už jsem je dávno napsal, jelikož se ale nějaké zlepšování nekonalo, tak jsem si říkal, jestli se o to vůbec dělit. Závazek padesáti kilometrů týdně jsem, až na vyjímku při dovolené, dodržoval po celý rok, takže s tímto spokojenost. Minimum splněno. Dvě nejdůležitější čísla se oproti loňsku ale zhoršila. Uběhl jsem méně a Běchovice jsem měl pomalejší. Continue reading
To, že se první den v roce půjdu proběhnout jsem považoval za samozřejmé. S plaváním jsem si už tak jistý nebyl. Dvě rána zpátky tu totiž byla všude jinovatka a nad zátokou se povalovala lehká mlha, což mne celkem zaskočilo. Podle satelitů měla voda téměř deset stupňů. Včerejší ráno bylo pro změnu slunečné a aspoň o pět stupňů teplejší, což mi dodalo trochu odvahy a já začal tělo mentálně připravovat na dnešek. Continue reading
Původně jsem měl na ůterý naplánovaný běh na Říp. Když jsem ale ráno viděl to mlíko venku, tak jsem zase zalehl do postele. Z té jsem se nakonec vyhrabal až kolem jedenáctý. Mlha se stále držela a tak jsem si po snídani řekl, že si vyběhnu a podle toho jak to půjde, zvolím buď tradiční trasu přes Ládví a Střížkov zpátky anebo si to prodloužím na Bílou horu. Continue reading