Okruh se uzavírá a já se opět dostávám do údolí řeky l’Arve. Trochu se bojím, že se mi počasí na posledních pár dní úplně pokazilo, nakonec se ale ukazuje, že v okolí Chamonix mi přeje štěstí a pršet opět začíná až když sedím v autobusu na mé zpáteční cestě do Paříže. Už od začátku jsem si nebyl jistý, jestli se budu vracet přes LeBrévet, což je se svými 2525m dominanta masivu Aiguilles Rouges a dojitím k Merletu úplně dokončím celý okruh TMB. Poslední den se ale cítím natolik zničeně, že si nejsem jistý, že bych stihl autobus a tak docházím jen k Planprazu a odtud sestupuji dolů do Chamonix. Continue reading

Ty necelé čtyry dny, co jsem strávil na švýcarské straně, mi přišly oproti těm předešlým jiné. Profil trasy byl tedy pořád nahoru dolů, ale krajina byla taková víc česká. Vápenec, lesy, popřípadě zelené kopce. Vysloveně hory moc vidět nebyly, za což zčásti mohla i povětšinou horší viditelnost. Domky a chatky byla věc jiná, ty měly alpský charakter. Mile mne překvapilo, že jsem nemusel měnit eura na franky. Nevím jak je to dál ve vnitrozemí, ale tady bylo placení v pohodě. Continue reading

V pondělí 23.6. mne v Alpách čekal přechod z Francie do Itálie. Následujících pár dní tedy místo bonžúr budu říkat bonžórno, což je příjemná změna. Z nějakého důvodu se mi v hlavě ne a ne uhnízdit slovíčko gráci a tak stále děkuji s mersí. Naštěstí ani v Itálii není problém s angličtinou a tak hlady neumírám. Profil trasy se také moc nemění, stále to je nahoru a dolů a pak zase nahoru. Ve čtvrtek pak zase z Itálie vylézám, abych slezl do Švýcarska. Continue reading

Continue reading