Posledních pár týdnů jsem si pekl chleba a výsledek pokaždé vypadal trochu jinak. Jelikož jsem jel, víceméně, podle stejného postupu, o jakém jsem tu psal na začátku srpna, tak hlavní proměnnou byla použitá mouka, vedlejší pak počasí a doba kynutí. Vlastně ani nevím, jestli těsto může překynout, já ale ve výsledku velký rozdíl mezi kynutím přes noc a přes 24h moc neviděl. Příšlo mi, že po dlouhém kynutí se těsto dost lepilo, ale jelikož jsem to takto nechal jen jednou, tak viníkem mohlo být i něco jiného. Každopádně moc nechápu smysl domácí pekárny, protože tenhle postup nezabere ani půl hodinu a díky absenci hnětení není ani namáhavej.. Continue reading

Druhý zářijový víkend jsem konečně z demižónu odstranil kvasnou zátku a jal se jeho obsah stočit do lahví. Stalo se tak po více jak sedmi týdnech od uzavření. Čekal jsem, že to bude hotové už po pěti týdnech, ale bublání ne a ne přestat a tak jsem čekal a čekal. Nakonec to stálo za to. Continue reading

V knížce Síla přírodní fermentace, o které ještě určitě napíši, jsem se dostal k receptu na kvašenou řepu a následně i na boršč z ní. Řepa a brambory čekaly ve sklepě na snědení a tak jsem na finální jídlo potřeboval dokoupit jen mrkev a cibuli. Času na to bylo dost, protože řepa měla kvasit alespoň jeden týden. Já na ni trochu zapomenul a tak kvasila 18 dní. Chuťově, asi i kvůli mé chybě při zpracování, nijak extra nebyla, prostě řepa s kmínem. Příště, až se vyvaruji chybičky, snad bude výsledek výraznější. Aspoň že to nezplesnivělo. Continue reading

Chtěl jsem udělat nekrémový dort a do klasického píškoto-smetanového se mi nechtělo. Měl jsem recept na tvarohový koláč a doufal, že funkci dortu zvládne. Problém byl, že počítal s průměrem 26cm a remoska má třicet. Zkusil jsem, přes obsah kruhu, objem surovin navýšit. Buď se někde stala chyba anebo se má pracovat s hodně tenkou vrstvou, se kterou to při menších průměrech jde, ale ta moje plachta se velmi ochotně trhala a do remosky zkrátka nešla přenést. Continue reading

Někdo si pořídí děcko, někdo psa a já si pořídil vodní kefír. Jasně, úsměvu se od něj nedočkám, ale zas po mne pořád něco nechce. Jen nevím, jak to se mnou dlouho vydrží. Ono je ho totiž třeba (optimálně) jednou za jeden či dva dny nakrmit a jelikož žije ve vodě, tak bude trochu problém s převážením. Že to se mnou nebude mít moc jednoduché svědčí už prvních pár dní. Podle přiloženého letáku se má roztok měnit jednou za 24-36h a já se k tomu dostal až po 72. Jelikož přežil, tak to naštěstí s těma pravidlama nebude tak striktní 🙂 Continue reading

V tomto jídle jsem premiérově zkombinoval hrozinky s rýží a musím se pochválit, bylo to dobré. Recept jsem si bohužel neopsal a kuchařku nechal v Mastech, dále tedy bude následovat pouze to, co vylovím z paměti. Jelikož jsem hrozinek neměl úplně přebytek, tak jsem k nim, pro větší pestrost, přidal i trochu sušených švestek, které tam krásně zapadly. Oproti pokynům, jsem také zaléval menším množstvím vody. Oproti litru, jsem použil 900ml a i to bylo asi krapet víc, než by bylo nutně potřeba. Recept uváděl pouze hrášek, žádnou mrkev či kukuřici. Věřím tomu, že by to tak bylo lepší, já v mrazáku ale našel pouze míchanou zeleninu, takže jsem na výběr moc neměl. Určitě si toto vaření někdy zopakuji, kombinace rýže, kešu oříšky a sušené ovoce, je totiž vydařená. Continue reading

V rámci likvidování zásob, jsem se rozhodl zkonzumovat bílé fazole a litr zeleninového džusu. Receptů na fazole je všude spousta, povětšinou se slaninou nebo klobásou, já si vybral hnedka ten první bezmasý, který jsem našel. Na kořeněné fazolové polévce s kokosovým mlékem, mne zalákalo i to mléko, které jsem chtěl zkusit už minulý rok. Bez nákupu se to tedy neobešlo, krom sušeného kokosu jsem potřeboval i mrkev a cibuli. Vynechal jsem garam masalu, zázvor a koriandr. Na výsledné chuti to asi nakonec nebylo tak znát, protože chuťově všechno přebil zeleninový džus, který jsem použil místo vývaru. Continue reading