Těch pár dní strávených ve Sloupu bylo ne zrovna moc aktivních, ale pár světýlek tam přece jen zasvitlo. Spoustu času jsem strávil čtením, jednou jsem se proběhl k Macoše, v rybníčku Na Lukách si na deset minut zaplaval, chodil se Sárou, byl se podívat ve věži kostela a zahrál si i karty. Zní to jako spousta aktivit, ale zdání opravdu klame, takové lehárko. Continue reading
Ještě jednou z Cirencesteru. Poslední den, před tím než mi jel vlak, jsem měl volné odpoledne. Už od prvních dnů tady, jsem si plánoval, že ho využiji k projití se městem a návštěvě místního venkovního bazénu. Počasí vyšlo náramně. Slunečno, možná o krapínek větší teplo než příjemno, to se ale dalo řešit přechodem do stínu. Po pár hodinách kartu ve foťáku obsadila kupa nových fotek s jejihž částí se tu dále pochlubím. Continue reading
Opět další dlouhý běh. To že se mi ve dvou týdnech podaří si dvakrát zaběhnout 21km jsem opravdu nečekal. Předem přichystanou trasu jsem neměl a tak jsem běžel podle nálady, někde odbočil, někde ne a párkrát jsem se i vracel. V plánu jsem měl jen zastavení se u římského amfiteátru, který je hnedka vedle města, jinak to bylo nazdařbůh. Podvečerní sluníčko slibovalo pěkné fotky a tak jsem vzal i foťák. Continue reading
V pondělí tu bylo volno, klient byl na pozdním obědě s rodinou a já tak měl asi hodinu na běh. Až do teď jsem měl možnost vyběhnout jen večer, což mi zapovídalo návštěvu místního parku, který zavírá už v pět odpoledne. Hodinky ukazovaly půl páté a volba tak padla právě na něj. Cestu zpátky jsem volil přes město a jelikož jsem si tentokráte vzal foťák, tak nebudou chybět ani fotky. O těch to bude především, protože žádná veselá historka se mi cestou nepřihodila a osm kilometrů s četnýma pauzama za nějaké rozepisování také nestojí. Continue reading
Abych se ke klientovi dostal ještě dopoledne a zároveň mohl jet levným autobusem z Prahy, tak jsem musel vyrazit do práce o den dřív. K této variantě přispěl i fakt, že klient bydlí poblíž Cotswolds a tato oblast je často zmiňována jako jedna z nejhezčích v Anglii. Měl jsem v plánu, místo jízdy taxíkem, dojít z vlakové zastávky v Kemble do Cirencesteru pěšky, což přímo po silnici je asi jen 5km, ale dá se zvolit i zacházková varianta a natáhnout to třeba na dvacet. Plány se začaly trochu bortit, když jsem z vlaku vystoupil do jemného deštíku a jelikož tu očividně pršelo už delší dobu, tak i veškerá tráva na loukách byla mokrá a kde se nešlo trávou, tam bylo bahýnko. Půlku cesty jsem tedy nakonec zdolal po přírodním povrchu a druhou po asfaltu, vyšlo to asi na 10km. Continue reading
Původně to v neděli vypadalo na standartní běh Falmouthem, ale jelikož jsem se neplánovaně dostal do St.Austellu, tak jsem se proběhl tam. Zamířil jsem k moři, do městečka Charlestown a pak pokračoval kousek po pobřeží, abych se pak přes pastviny vrátil zase do města. Vyšlo to na deset kilometrů, což bylo dokonce o kilometr víc než jsem potřeboval. To, že jsem tudy šel před téměř třema lety s krosnou, jsem si uvědomil až po pár kilometrech. Tentokrát mi počasí přálo. Continue reading
Po návratu z dovolené jsem měl celkem slušný týdení útlum, kdy jsem zvládl uběhnout 50km jen tak tak a hlavně při prvních dvou bězích byly nohy krapet překvapené a trochu si stěžovaly. Teď už je to lepší a tak jsem měl náladu si to i trochu zpestřit. Posledních několik desítek místních běhů jsem totiž měl po víceméně stejné trase (abych se vyhl blátu, tak jsem se držel na asfaltu a mířil po nábřeží k hradu a pak zpátky). No a jelikož je Cornwall jedním z hlavních producentů narcisek a já jsem zatím na žádném takovém poli nebyl, tak jsem se vydal nějaké nalézt. To znamenalo vyrazit na druhou stranu, pryč od města a pobřeží. Continue reading
Už po třetí jsem se vypravil na každoroční opakovací kurz do Sevenoaks. Vůbec bych neřekl, že už to jsou tři roky co pracuji pro Active, strašně to utíká. Od kurzu jsem nic nového neočekával (to se také potvrdilo) a tak jsem se hlavně těšil na proběhnutí se v místním obrovském anglickém parku Knole. Tam jsem nakonec zaběhl třikrát. Nejdříve za tmy, pak za svítání a na konec při západu slunce. Na počasí jsem si nemohl stěžovat. Brzký podzim dává snad nejhezčí světlo z celého roku a ráno, když je ještě trochu mlha, si člověk připadá trochu jak ve snu. Continue reading
Ve čtvrtek jsem se odhodlal k delšímu běhu. Měl jsem zatím odběhnuto jen 6km a tak mi, vzhledem k 50km limitu, vlastně ani nic jiného nezbývalo. Táta mi tu na mapě doporučoval jednu trasu, ze které jsem si pamatoval jen odbočku v Dobrém a tak jsem vyrazil směr hory. Continue reading
Poslední z trojice pětitisícovek byla Gokyo Ri. Po vyčeprávajícm přechodu průsmyku Cho-La, který jsem si moc neužil a zklámáním z ledovce Ngozumpa, jsem potřeboval něco, co mne psychicky zvedne. Fyzicky už jsem se totiž cítil unavenej a začínal se těšit na návrat. Z pondělního dopoledne se nakonec stal jakýsi vrchol celé cesty a to nejen díky spektakulárnímu výhledu, ale i díky stavu mysli. Výstupy mi tak pěkně gradovaly. Jít to v opačném směru, tak bych byl z Chhukhungu asi dost zklamanej. Continue reading